Caislean Chill Chainnigh

Na západní straně terén od hradu pozvolna klesá do města. Na jižní a východní straně hradu je ale rovina. Poloha hradu není náhodná, Kilkenny bylo historické centrum místního království Ossory. Anglonormané mnohdy stavěli hrady někde u vody. Řeka Nore je splavná od moře až do Kilkenny. Ve středověku byla důležitou dopravní spojnicí. Od raného středověku bylo Kilkenny navíc významným církevním centrem. 1 km severozápadně od hradu stál na návrší zdejší keltský klášter. Anglonormané občas stavěli hrady blízko keltských klášterů, které byly tehdejšími civilizačními centry země. Měli tak z hradu přímou kontrolu nad porobeným obyvatelstvem. Na některých místech v Irsku proto vidíme anglonormanské hrady ve dvojicích s keltskými kláštery. Je tomu tak nejen v Kilkenny, ale také například v Antrimu, Kildare a Clonmacnoise. Kamenný hrad v Kilkenny ze začátku 13. století je jedním ze tří nejstarších francouzských kastelů v Irsku. Další dva stály v Dublinu a Limericku. Jde o typ hradu s válcovými věžemi, které vystupují před hradbu a umožňují tak boční ostřelování nepřítele. Pro seznam francouzských kastelů v Irsku viz tabulka ve foto-souboru hradu Limerick. U tohoto hradu je také článek o vývoji francouzských kastelů v Irsku a Británii. Hrad Kilkenny byl postaven ve tvaru téměř rovnoramenného lichoběžníku s válcovými věžemi v nárožích. Největší jižní věž sloužila jako hlavní donjon (obranná a obytná věž). Hrad je proto také na seznamu válcových donjonů, viz tabulka ve foto-souboru hradu Dundrum. Obytné byly ale všechny věže hradu. Snad s výjimkou severní strany byl hrad obehnán příkopem. Část jižního příkopu je stále patrná u paty jižní věže. Zde je dochovaná výpadní branka se schodištěm na dno příkopu. Další výpadní branka byla také v severozápadní kurtině (hradbě mezi dvěma věžemi). Kurtiny a věže hradu chránil vysoký skarp, který byl zároveň eskarpou příkopu. Na severozápadní straně hradu je archeologicky doložená výška skarpu 8,5 m. To je plně srovnatelné se skarpem vnitřní hradby hradu Krak des Chevalier v Sírii (13. století). Před příkopem původně stála parkánová hradba. Parkán mohl být i na severní straně nad řekou, hrad by tak byl koncentrický (jeden věnec opevnění uvnitř druhého věnce). Uvnitř hradu stála ve středověku obvodová zástavba patrně lehčí hrázděné konstrukce. Byla zde kaple a velký sál. Zástavba mohla být značně neuspořádaná, podobně jako na hradě v Dublinu. Uprostřed jihovýchodní kurtiny vnitřního hradu stál obdélný dvouvěžový branský dům s dvojicí půlkruhových bašt v čelním východním průčelí. Branský dům byl někdy okolo roku 1770 spolu s celou jihovýchodní kurtinou zbořen. Hrad je od té doby na jihovýchodní straně otevřený do parku. Podobná situace se stržením jedné kurtiny nastala také u hradu Roscommon. Dnešní impozantní klasicistní brána v jihozápaním křídle hradu Kilkenny byla dokončena na začátku 18. století. Při zámeckých úpravách v 1. polovině 19. století byla podél jihozápadní, severozápadní a severovýchodní kurtiny hradu postavena tři novogotická zámecká křídla. Severovýchodní kurtina hradu byla ale zbořena. Východní věž hradu zanikla již někdy před polovinou 17. století. O její nepřítomnosti se zmiňuje zpráva z let 1654-1656. Zbylé tři věže a dvě kurtiny byly zakomponovány do zámku. Střední severozápadní křídlo zámku nahradilo starší renesanční zámeckou stavbu ze 16. století. Příkopy byly zasypány při parkových úpravách okolí zámku. Vnější parkánové opevnění také kompletně zaniklo..

Roku 1172 přišli do těchto míst anglo-normanští rytíři v čele s Richardem de Clare, hrabětem z Pembroke (známým též jako Strongbow) a postavili si zde dřevěnou pevnost. Vyvýšené místo, na kterém stála, umožňovalo kontrolovat blízký brod na řece Nore a křižovatku důležitých cest. Dřevěná pevnost byla později nahrazena kamenným hradem Kilkenny Castle (irsky Caislean Chill Chainnigh). Hrad nechal postavit Richardův synovec William Marshal, hrabě z Pembroke. Stavba hradu čtvercového půdorysu s věžemi v každém rohu byla dokončena roku 1213. V r. 1270 zdědil hrad po své matce sir Gilbert De Bohun, který jej vlastnil až do své smrti v r. 1381. Po jeho smrti hrad přešel do královského majetku a král jej roku 1391 prodal významné rodině Butlerů, konkrétně Jamesi Butlerovi, hraběti z Ormonde. Hrad se stal sídlem rodiny Butlerů, která jej vlastnila do r. 1967. V 17. stol. byl hrad v držení Jamese Butlera, vévody z Ormondu, který byl na rozdíl od zbytku rodiny protestant a počátkem irských válek (1641 - 1653) byl zástupcem Karla I. v Irsku. Přesto se z hradu v průběhu válčení stalo hlavní sídlo irské katolické konfederace a nejvyšší rada konfederace sídlila na hradě mezi lety 1642-1648. James Butler žil v té době v Dublinu. Zmiňovaný vývoj měl za následek to, že hrad roku 1650 obléhalo vojsko Olivera Cromwella a byla poničena východní a severovýchodní křídla hradu. Tato křídla byla poté stržena. Po svém návratu z exilu nechal James Butler roku 1661 hrad přestavbou zmodernizovat na pohodlnější zámek. Během této přestavby mj. vznikl hlavní vstup v jižním křídle. Během 18. století hrad postupně pomalu chátral, což naznačuje, že rodina Butlerů neměla peníze. To se změnilo po sňatku Johna Butlera, 17. hraběte z Ormondu, s Annou Wandesford z Castlecomeru. V průběhu 19. století došlo k přestavbě hradu, především severního a jižního křídla. Rodina se snažila při přestavbě vrátit hradu jeho původní středověký ráz. Poslední obléhání hradu proběhlo v r. 1922 během irské občanské války, ale sídlo samotné nebylo zásadně poškozeno. Škody na hradu byly nicméně opravovány řadu dalších let. Roku 1935 prodala rodina Butlerů veškeré zařízení hradu (s výjimkou rodinné sbírky obrazů a tapisérií) v aukci Martinu Breyerinovi za 6.000 liber. Po prodeji se rodina přestěhovala do Londýna. Roku 1967 přenechal markýz Arthur Butler, hrabě z Ormondu opuštěný a chátrající hrad za symbolickou cenu 50 liber národu. Během 20. století došlo k opravám hradu, který je i s pozemky ve správě Office of Public Works. Hrad s přilehlými zahradami a parkem byl otevřen pro veřejnost roku 1976.