Starhrad

Poměrně rychle se ztrácející zřícenina Starého hradu stojí přímo nad pravým břehem Váhu, nad hlavní silnicí mezi Žilinou a Martinem, vzdušnou čarou jen 2 km východně od hradu Strečno. Hrad vznikl jako ochrana původní středověké cesty, v místech kde překonávala brodem řeku Váh. Jeho původní jméno bylo Varín a svůj nynější název získal až po té, co jeho funkci, jako strážního bodu, převzal tehdy nedaleko nově postavený hrad Strečno.

Dnes se hrad nachází na západním okraji stejnojmenné národní přírodní rezervace, vyhlášené v roce 1967.

Dispozice hradu je do značné míry ovlivněna terénem. Hrad zaujal protáhlý skalnatý hřeben, který na jihu ostře spadá až k řece a ze západu a severu je chráněn prudkým, dnes zalesněným svahem. Ve své konečné podobě se skládal z úzkého jádra a k němu od východu navazujícího předhradí, které bylo od pokračujícího hřebene odděleno mohutným příkopem.

Dominantou jádra hradu byla a stále je věž, na půdorysu protáhlého půloválu. Je zároveň také z hradu nejzachovalejší. Dodnes je v téměř neporušené podobě zachovaná klenutá místnost s výklenkem v přízemí, s několika okénky a viditelně zazděným, snad původním vchodem do nádvoří. Přízemí je přístupné od severu, tedy z vnější strany věže. Z nádvoří jádra je pak přístupná místnost v prvním patře, stejně tak dobře zachovaná, s jedním úzkým okénkem směrem na západ. Další patro věže už je zachované jen v torzu. Z další zástavby jádra stojí vysoké zdi protáhlého paláce, obvodové zdi jeho téměř pravidelné čtyřhranné místnosti a v západním konci jádra zbytky další budovy. Její severní vnější stěnu, zachovanou do mnohametrové výšky podpírá rozpadající se okrouhlý podpěrák (?). Na západě a částečně na jihu jsou na skalnatých srázech patrné útržky zdiva, patrně parkánových zídek.

Vstup do jádra vedl dodnes dobře zachovanou branou z předhradí a nacházel se těsně pod věží. Podle brány, která je poměrně vysoko, musel vstup do ní zajišťovat snad strmější dřevěný most či rampa a přístup byl už jistě jen pro pěší.

Jak už bylo řečeno, od východu se k jádru připojovalo předhradí, které však vzniklo později než jádro a to patrně až v průběhu 14. a 15.století. Mělo stejně jako jádro protáhlý, k východu se však poměrně rozšiřující tvar a tvořily ho vlastně dvě křídla, či řady hospodářských budov po severním a jižním obvodu. Především na severní straně stojí dodnes vnější stěny, podepřené několika opěráky a také okrouhlá bašta pod branou do jádra. Na jižní straně pod jádrem jsou i zbytky větší, klenuté místnosti vysunuté do svahu a na opačném konci vysoká zeď další z nich. Ostatní zástavba, dochovaná převážně reliéfně, v podobě rozesutých hrázek, je velmi dobře čitelná. Na východním konci předhradí, jehož konec tvoří skalnatý suk, s vybíhající zdí budovy do svahu, je patrná nádrž na vodu, vysekaná, možná jen částečně, do skalnatého podloží. Severně od ní se dá předpokládat vstupní brána, k níž stoupala cesta z údolí, snad v místech té dnešní. Přesto je možné, že přístup byl vedený mostem, který vedl přes šíjový příkop před předhradím.

Strarý hrad určitě stojí za návštěvu, ale je potřeba upozornit, že především v zimních měsících je nutné dbát velké opatrnosti. Opravdu velmi úzká pěšinka vedoucí jádrem nabízí občas méně než málo místa i jednomu člověku, když především po jižní straně není už nic než skalnatý sráz k řece… pohled na stáčející se Váh je však odtud velmi hezký.