šance Džolek

Kopec Džolek (Dílek) se nachází přibližně 1,68 km severoseverovýchodně vzdušnou čarou od centra obce Hrčava. Po jeho západním úbočí vede zpevněná cesta a zároveň žlutá turistická trasa z Hrčavy na Komorovský grůň. Vrcholem kopce vede státní hranice České republiky s Polskem. Prospekcí místa samého byly na severozápadním úbočí vrcholku kopce nalezeny výrazné valové relikty opevnění, které je možno s jistotou ztotožnit s tzv. šancemi Džolek. Ty mají tvar jedenkráte zalomeného zemního redanu vestavěného do svahu. V horní části má tento redan valový násyp, za nímž se terén mírně snižuje a tvoří k dále pokračujícímu svahu k nedaleko situovanému vrcholu jakési ploché sedlo bez výraznějších terénních reliktů. To mohlo být v minulosti využito pro účely posádky obránců šancí. Na jižním konci západního (severozápadního) ramene bastionu se vyskytuje menší vystouplá plošina nepravidelného tvaru (cca 10x7 m) s patrnou prohlubní uprostřed. Může se jednat o základ menšího provozního či strážního objektu či základnu pro postavení děla. Nenápadná plošina se nachází i v cípu redanu. Severní rameno redanu má délku přibližně 32 m, západní 39 m, objekt na jihu západního ramene 10 m. Před vlastními šancemi (násypem redanu) je vyhlouben doposud velmi zřetelný příkop, jehož šířka se pohybuje mezi 5–8 m, a před něj vyhozený již částečně setřelý val. Hloubka příkopu činí pouhých 0,5 až 1 m. Výška tělesa redanu kolísá ode dna příkopu od 3 do 6 m. Příkop je lomený třikrát a kopíruje i jihozápadní stranu šancí. Na místě nebylo nalezeno významnější množství kamene, z čehož lze soudit, že na vlastní stavbě šancí se podílela pouze zemina v kombinaci se dřevem. Při předpokladu původního odlesnění lze učinit tvrzení, že vizuálně byla tato pevnůstka spojena pouze se šancemi na Komorovském grúni a šancemi nad centrem Bukovce. Lze snad objekt na Džolku pokládat za jakousi formu doplňkového opevnění k šancím na Komorovském grúni? Ty byly totiž ohroženy pouze od 750 m východně vzdáleného vyvýšeného vršku Džolek. Že by se jednalo opravdu o novostavbu v místě, které se ukázalo jako strategicky křehké? Již na přelomu 18. a 19. století se však muselo jednat o zastaralé vojenské zařízení. Byli si toho jeho tvůrci vědomi? Lokalita šancí na Džolku, ačkoliv se dochovala v poměrně málo porušené podobě, stále vyvolává mnoho otázek, které teprve čekají na své vyřešení..

století převážel, říkalo „měděná“. Význam této dopravní tepny střední Evropy neopadl ani se zánikem římské říše. První písemná zmínka o opevnění Jablunkovského průsmyku v podobě strážiště (lehká forma opevnění) pochází z roku 1327, kdy již na tomto území Slezska vzniklo Těšínské knížectví s lenní povinnosti k Českému království. Důležitost tohoto místa chápal i těšínský kníže Václav II. Adam, který nechal 13. ledna 1578 vybudovat na místě onoho starého opevnění novou, valy a příkopy chráněnou, pevnost – tzv. šance (z něm. schanze – val, hradba, chránit, opevnit). Kníže chtěl touto stavbou zamezit nečekaným vpádům tureckých a uherských vojsk. Na zajištění hranic měla eminentní zájem i sama habsburská monarchie, jejíž součástí Těšínsko bylo. Rok 1578 je považován za rok založení současné Velké pevnosti v Mostech u Jablunkova. Současně se založením hlavní pevnosti byly založeny i menší pevnosti u Javořinky (tzv. Malé šance, Kleineschanze – dnes na Slovensku, nad tzv. Trojmezím) a tzv. Staré šance (Alte šance – dnes na slovenském území). Postupem času se na rozvoji stávajících šancí a výstavbě nových podílela i následující těšínská knížata. Dělo se tak v důsledku hrozby vojsk vzbouřence Štěpána Bočkaje, tureckých hord, vojska Bethlena Gábora, dánských vojsk generála Mansfelda či ozbrojenců knížete Rakocziho. Šance se výrazně zapojily i do bojů se švédským generálem Torstensonem (1646), Františkem Wesselényim (1664–67) a pruskými vojsky Bedřicha Velikého (1740–41). Naposledy byly šance (myšleno již pouze hlavní pevnost) zapojeny do vojenské akce v roce 1866 ve spojitosti s prusko-rakouskou válkou. Poté byla pevnost definitivně opuštěna a zchátrala v dnešní neutěšenou ruinu. Zajímavá v otázce výstavby šancí na Džolku je především zmínka o výstavbě opevnění v Bukovci v roce 1602. Bukovec je se svou rozlohou 18 km2 poměrně rozlehlou beskydskou obcí, jejíž velkou část plochy tvoří zalesněné horské hřebeny. Právě na těch bylo v minulosti zbudováno dokonce několik drobných pevnůstek – šancí. Známé a již literaturou několikrát popsané jsou šance na Sušanském vrchu (Šance – 559 m n. m.) typu reduta (valové opevnění na půdoryse čtverce 30x30 m doplněné příkopem) a šance na kopci Kempa (571,3 m n. m.), které tvoří trojice valových neuzavřených opevnění, zvaných redany, vysunutých do svahu pod vrcholem Kempy. Krom těchto výše zmíněných a popsaných šancí je však literaturou i mapovými podklady známá ještě minimálně dvojice dalších malých pevnůstek, šancí, na katastrálním území Bukovce. Nelze proto s jistotou povědět, ke které z těchto pevnůstek se údaj o jejich výstavbě z roku 1602 vztahuje. Jako starší se však jeví spíše drobná opevnění typu reduta, které bylo používáno v 17. století, a to mohou být vzhledem k současnému stavu poznání pouze tzv. Sušanské šance. Vzhledem k absenci přesných zobrazení a dostatečného počtu informací o těchto šancích v době do konce 18. století, nemůžeme s jistotou povědět, zda opravdu vznikly v době zakládání pevnůstek, tj. v průběhu 17. či počátku 18. století. Jejich první opravdu věrohodné zobrazení pochází až z počátku 19. století, kdy už však takřka ztratily vojenský význam. Stejně tak se i zobrazení jejich tvarů vymyká vžitým zásadám o podobě šancí. Nejednalo se o uzavřený opevněný objekt, ale podobně jako v případě šancí na Kempě v Bukovci spíše o bastionový objekt – redan, který byl vystavěn do svahu a chránil tak své obránce nikoliv v kruhovém záběru, ale pouze ze zastavěné strany. Jde zřejmě o mladší, doplňkový objekt k hlavním uzavřeným objektům. Podnětem k jejich výstavbě mohla být prohraná prusko-rakouská válka v polovině 18. století. Na počátku 19. století však již tento druh opevnění neměl své opodstatnění. Doba jejich existence, respektive bojové pohotovosti nemusela trvat ani půl století..

Pojmenovány jako Son…gs Schanz (?). Leží severovýchodněji od šancí WiesenSchanz. Je možno je ztotožnit patrně se šancemi tzv. na Džolku. Toto zobrazení je však třeba brát vzhledem k velké míře schematičnosti jako orientační. 2) Šance jsou snad zobrazeny na mapě jižního Těšínska a Čadecka vložené ke spisům z r. 1723 – zde zobrazeny jako objekt tvaru osmicípé hvězdy. Pojmenování nečitelné, začíná S…..Schanz. Dle prvně jmenované mapy a dle uspořádání terénu se může jednat pouze o šance tzv. na Džolku. Míra schematičnosti však věrohodnost zobrazení znehodnocuje. 3) Šance kupodivu nejsou zobrazeny na mapě I. vojenského mapování císaře Josefa II. z let 1764–1768 a 1780–1783 (rektifikace), mapový list č. 9 – Slezsko. Zobrazení v těchto mapách můžeme i přes jejich schematičnost považovat za věrohodné, zobrazující reálně existující (neexistující) objekty, komunikace, topografii. Prostor v místě dnešního vrcholu Džolek je zde však zobrazen jako zalesněný, bez jakéhokoliv objektu. Je možno předpokládat, že šance ještě neexistovaly nebo na ně mapér pouze zapomněl?

4) Šance jsou zobrazeny na mapě II. vojenského mapování císaře Františka I. (II.) z let 1836–1852 – zde zobrazeny nezřetelně jako snad víceúhlý útvar redanového typu na západě od křižovatky, kde se dělí stezky z Gírové, na Bukovec a do Javořinky. Pojmenovány Alte Schanze. Vrchol kopce je zobrazen odlesněný, otevřený k severu a severozápadu. Zobrazení terénu lze prohlásit za velmi věrné a odpovídající dnešní skutečnosti. 5) Šance jsou pravděpodobně zobrazeny i na mapě III. vojenského mapování z let 1872 (až polovina 20. století). Jednoznačně lze na mapě rozeznat šrafováním a vrstevnicemi zobrazený oválný vrchol kopce označený vrcholovou značkou a nečitelnou kótou. Na severním úpatí kopce je umístěn nápis „za Bukowetz“. V severozápadním kvadrantu oválu vrcholu kopce je jasně vyznačen dvojramenný objekt svírající velmi tupý úhel, připomínající právě redanový typ šancí, který je nezřetelně vyobrazen na mapě II. vojenského mapování. 6) Šance jsou snad částečně zobrazeny na mapách císařských povinných otisků stabilního katastru Čech, Moravy a Slezska 1:2880 (1824–1843). Není zde sice přímo vyznačen vlastní objekt šancí, ale jedna z vlastnických hranic parcel pravděpodobně v zobrazení kopíruje vnější obvod šancí – redanu. Může se jednat o rozhraní parcel č. 3525, 3527 a 3524. Tato teorie však není potvrzena. Podobně se mohl do dneška dochovat tvar parcely šancí i v současné KN mapě jako rozhraní parcel č. 3520/3, 3528/4 a 3520/1..