Volenov

Nejzazší a tedy základní údaj nám dává tzv. Vizovická listina Smila ze Střílek z 21. srpna 1261. Z této listiny plyne, že Smil ze Střílek, kastelán brumovský, společně se svou manželkou Bohuvlastou, zakládá ve Vizovicích klášter zvaný Smilheim a daruje mu rozsáhlé území s několika vesnicemi. Daruje mimo jiné doslova cituji “Vesnice již vybudované i mnohé další, které kdy budou v tomto hvozdu založeny, odevzdali jsme uvedeným bratrům (pozn. cisterciákům) se všemi právy, s nimiž jsme je vlastnili, k dědičné držbě v jejich rozsahu a hranicích“. K osazení kláštera byli povoláni mniši řádu cisterciáků. Ti byli pověstní svojí pílí a důsledně naplňovali heslo „ora et labora“ (modli se a pracuj) zvelebováním zdejší krajiny. Tedy, v souladu s myšlenkou Smila ze Střílek, jejich přičiněním vznikaly na svěřené půdě nové polnosti, rybníky, mlýny a další usedlosti, ale i celé osady a budou tak možná i zakladateli Volenova. Potvrzuje to i zásadní okolnost, že Listina podrobně popisuje hranice darovaného území, dopodrobna vyjmenovává zde existující vesnice a dále jmenuje i veškeré statky na různých místech Moravy a jelikož Volenov ve výčtu chybí, musel být založen teprve následně, až po tomto roce. Smilova Vizovická listina se nám dochovala pouze v opise ze 14. století a dnes je uchovávána v olomoucké pobočce Slezského zemského archivu v Opavě. J. Šebánek, sice dokázal, že se nejedná o listinu pravou, nýbrž o falzum pravděpodobně z druhé poloviny 14. století, nicméně text tohoto falza vychází z jiné Smilovy listiny, která nejspíš vznikla v době, do níž se falzum hlásí, tedy 21. srpna 1261. Tato původní listina se nám však nedochovala. Základní informace v pozdější listině obsažené lze však s jistotou považovat za věrohodné a stejně tak rok 1261 za skutečný rok vzniku vizovického kláštera. Pro zájemce, překlad Vizovické listiny Smila ze Střílek je volně dostupný na www.mestovizovice.cz. Druhým důležitým pramenem je konfirmační listina markraběte Jana Jindřicha ze 16. prosince 1351, kde se připomíná, že město Uherský Brod zakoupilo pozemky sahající až k Lopeníku a zahrnující pustý Volenov a Korytnou. Součástí kupní smlouvy byla i louka zvaná Březová, přes niž vedla cesta do Uher. Pro pořádek uvádím, že listiny konfirmační neboli potvrzovací, představují druh listin, v nichž vydavatel potvrzuje, prodlužuje nebo obnovuje příjemci platnost nějaké právní skutečnosti anebo listiny. V listině se přímo píše: „My tedy zvažujíce, že vejše psané město naše z takového předloženého koupení bude moci z milosti boží mnohonásobně zlepšeno býti, řečených našich měšťanuov slušným prosbám laskavě povolujíce dotčené pusté vsi Volenov a Korytnou s lesy, křovinami, chrastinami, háji, lukami a pastvištěmi a sumou se všemi právy a případnostmi, tak jakž až posavad drželi, dotčenému našemu městu přivlastňujem – aby k jejich městu na věčnost přináležely a je pokojně ode dvaceti šesti let pořád drželi.“ Znamená to, že listina potvrzuje stav o 26 dříve, tedy uvádí pusté vsi Volenov a Korytnou již při jejich prodeji městu Uherskému Brodu v roce 1325 Janem Lucemburským, který tímto krokem patrně ocenil význam a důležitost města jako pevnosti při obraně hranice ve válečných konfliktech a zároveň si tak město do budoucna jistě i zavázal. (Pozn. město Uherský Brod, stejně jako Uherské Hradiště, byly založeny na obranu východní hranice). O tom, jak se k Volenovu (mimo jiných uvedených majetků) k roku 1325 Jan Lucemburský dostal, zprávy nemáme a lze se snad domnívat, že se k nim dostal prostřednictvím odúmrtí. A budu už jen hádat, že ves byla možná po svém založení klášterem odprodána, možná patřila někomu, o kom se zprávy nedochovaly, možná on si zde postavil své sídlo a možná právě tento vlastník Volenova zemřel ve válkách (jak bude uvedeno níže) a bez potomků. Jako další nepřímý důkaz doby existence přidejme hmotné nálezy z povrchového průzkumu na tvrzišti v roce 1988, které provedl J. Pavelčík. Ten rámcově uvádí nalezené střepy ze 13. - 14. století, sekyru s ostny a praženým týlem. M.Plaček následně interpretuje nálezy spíš do druhé poloviny 13. století a první poloviny století následujícího. Můžeme tedy zatím s jistotou říct, že ves a následně tvrz, byly založeny někdy po roce 1261. Hledejme teď naopak dobu zániku obce a tvrze, lépe řečeno dobu příhodnou, kdy se tak mohlo stát. Víme zatím, že to bylo někdy před rokem 1325. Já vidím jako nejpravděpodobnější dvě možnosti. Tou první by mohlo být ta skutečnost, jak z historie víme, že po (pro nás důležitém) roce 1261 pokračovaly již dřívější výpady kumánských vojsk, které v druhé polovině 13. a na začátku 14. století opakovaně pustošily území dnešní Moravy z Uher (pozn.: Kumáni bojovali ve vojsku uherského krále a významnou měrou přispěli k porážce Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli v roce 1278). Nás by se mohl týkat vpád právě z onoho roku 1278, kdy se od řeky Ráby Kumáni dostali až k Brnu a ničili jeho okolí, ale možná se oblasti okolo Volenova vyhnuli. Do jeho okolí se však Kumáni dostali pravděpodobně v roce 1304. Zbraslavská kronika líčí dost názorně obrovské krutosti, které páchali na prostém obyvatelstvu a o ničení vsí a majetku. Možná to zasáhlo i Volenov, ale zprávy o tom nemáme. Pokud zánik nezpůsobili Kumáni, druhou a pravděpodobnější možností, která zapříčinila zánik Volenova, je osoba Matúše Čáka Trenčanského. Ten v roce 1314 (?) vpadl na Moravu jako spojenec Fridricha Habsburského. Jeho vojsko obléhalo blízký Uherský Brod, obsadil celou jihovýchodní Moravu, i Strážnicko, na čas obsadil města jako Kunovice, Vizovice a Veselí. Odražen byl až v roce 1315 Janem Lucemburským. Dostupné prameny sice neuvádí jména zničených vsí, ale dá se předpokládat, že při svém tažení Volenov nevynechal. Klášter Smilheim dokonce zlikvidoval tak důkladně, že se vážně jednalo o jeho obnovení na úplně jiném místě ve vnitrozemí, co možná nejdále od uherských hranic. Proto jako nejpozdější a nejpravděpodobnější možnost zániku (a to i díky nálezům střepů z tohoto století) vidím rok 1315, a to v důsledku popsaného válečného tažení Matúše Čáka Trenčanského. Je třeba také myslet na to, že sídlo nemuselo být v zamýšlené formě nikdy dokončeno, mohlo být také opakovaně poškozeno ve válečných konfliktech a obnovováno a využíváno s přestávkami. Zmínku o Volenovu jsem našel ještě v roce 1359, kdy bratři Pavel ze Strání a Ctibor z Lipova prodali městečko Strání, 1/3 Němčí a Korytné a právo na třetí ves Volenov Fraňkovi a Petrovi a jejich synovi Václavovi z Kunovic. Zde je třeba mírně zpozornět při formulaci „práva na ves Volenov“. Neznám vyhodnocení nálezů z roku 1988, zda byly podrobeny revizi datace, neboť prvotní nálezy jsou datovány J. Pavelčíkem obecně do 13. a 14. století a později M.Plačkem upřesněny do konce 13. století a první poloviny 14.století. Není proto zcela vyloučená snaha o dočasné, třeba krátkodobé obnovení vsi (snad i tvrze?) i v druhé polovině 14. století, byť je to méně pravděpodobné. Spíše však zůstala ves (dále pustá) příslušenstvím jiného panství. Poslední zmínka o sídle je pak pochází z roku 1600, kdy tedy bylo téměř 300 let opuštěné. Pokud však stojí sídlo po takové době za zmínku znamená to nejspíš, že bylo stále dobře viditelné minimálně co do zemních prací a nezapomenuto..