palác Samuela Maciejowského

Palác Samuela Maciejowského na ulici Kanonicza 1 vznikl na místě staršího středověkého domu, jehož existence je doložena již ve 14. století. Současnou budovu nechal kolem let 1531–1535 vystavět krakovský kanovník Samuel Maciejowski, pozdější krakovský biskup a významná osobnost polského 16. století. Dům patří k nejstarším renesančním stavbám v Krakově a jeho podoba je spojována s okruhem italského architekta Bartolomea Berrecciho, autora Zikmundovy kaple na Wawelu. Původně měl pravidelnou dispozici, reprezentační místnosti a renesanční arkádovou galerii obrácenou do dvora. S domem jsou spojeni také další významní duchovní, například Jan Przerębski, pozdější primas Polska, který zde působil jako Maciejowského spolupracovník. V 17. a 18. století byl dům postupně upravován a získal barokní a rokokové prvky, zejména výrazný barokní portál s postavami atlantů. Po připojení Krakova k Rakousku roku 1795 změnil objekt svou funkci a sloužil státní správě a soudu. Od roku 1821 zde působil vyšetřovací úřad, známý jako Inkwizytoriat, a v přilehlých prostorách byly také vězeňské cely. V 19. století byl dům výrazně přestavěn a dostal druhé patro, při čemž byla zazděna původní renesanční arkádová galerie. Ve 20. století prošel rozsáhlou rekonstrukcí, která se snažila obnovit zejména jeho renesanční podobu. Od roku 1978 je spojen s Politechnikou Krakowskou, která jej od roku 2012 vlastní; dnes zde působí mimo jiné její pracoviště zaměřené na dějiny a ochranu památek.