© Milan Caha 03/2016
Malá jednolodní stavba z kamene a cihel, která si přes pozdější úpravy zachovala výrazně románský charakter. Původní románská stavba měla podobu kamenné baziliky s pravoúhle uzavřeným presbytářem a postranními prostory. Z této fáze se dochovaly části kamenného zdiva, zejména východní stěna, a pod současným presbytářem byly odkryty základy nejstarší stavby. V průběhu 17. století byly původní zdi zesíleny opěráky, kostel získal klenbu a na západní straně věž. V interiéru se zachovaly také raně renesanční nástěnné malby, pozdně renesanční kazatelna a obraz Ukřižování z roku 1605, spojovaný s legendou o zázračném krucifixu. Pozoruhodným prvkem je také vnější kazatelna připojená k jižní stěně presbytáře, vybudovaná roku 1605. V presbytáři byla částečně rekonstruována románská sdružená okna – biforia. Kostel obklopuje pozůstatek původního hřbitova, který sloužil až do roku 1886.
Kościół Najświętszego Salwatora na krakovském Zwierzyńci patří k nejstarším kostelům Krakova. Tradice jej spojuje již s 10. stoletím a s místem předpokládaného pohanského kultu, tato představa však nebyla archeologickými výzkumy potvrzena. ...Výstavba dnešního kostela je kladena na přelom 11. a 12. století a v písemných pramenech je poprvé doložen roku 1148, kdy byl vysvěcen. Ve 12. století byl začleněn spolu s farním obvodem do majetku kláštera norbertinek na Zwierzyńci. Kostel byl v dalších staletích několikrát poškozen a obnovován. Po zničení při obléhání Krakova vojsky Maxmiliána Habsburského roku 1587 následovala na počátku 17. století rozsáhlá obnova, při níž vznikla západní věž, klenba a další úpravy. Další těžké poškození způsobili Švédové v polovině 17. století, po němž byl kostel znovu obnoven a postupně barokně upravován. V 18. století následovaly další opravy a změny. Od 20. století zde probíhaly archeologické a stavebněhistorické průzkumy, které umožnily přesněji poznat vývoj nejstarší stavby..
