© Milan Caha 03/2016
Klášter má nepravidelný půdorys, který je výsledkem postupného spojování starších šlechtických dvorů. Jednotlivá křídla obklopují dvě vnitřní nádvoří a na východní straně jsou částečně začleněna do linie někdejších městských hradeb. Nejcennější částí je renesanční arkádová chodba, pozůstatek dvora Lanckorońských. V 18. století vznikala další křídla, mimo jiné severní trakt z roku 1720, jehož projekt je připisován Kaspru Bażankovi. Na sjednocení areálu se podíleli také Kasper Bażanka a Franciszek Placidi. Z vnější strany působí klášter převážně střídmě a uzavřeně; jeho charakter odpovídá potřebám ženské klausury.
Kostel sv. Josefa je jednolodní raně barokní stavba s rovným závěrem presbytáře a emporami po jeho stranách. Interiér je vybaven souborem oltářů a kazatelnou, které vznikly roku 1697 v dílně krakovského řezbáře Jerzyho Hankise. V hlavním oltáři je obraz sv. Josefa s Ježíšem, podle tradice přivezený z Říma biskupem Jakubem Zadzikem. K významným dílům patří také soška Ježíška Koletańského ze 17. století a obraz Stigmatizace sv. Františka od Andrzeje Radwańského. Kostel s klášterem tvoří kompaktní barokní areál, v němž se vedle novějších staveb dochovaly části starších renesančních objektů.
Krakovské bernardýnky, ženská větev františkánského řádu působící pouze v Polsku, přišly do Krakova již ve druhé polovině 16. století. Jejich původní klášter stál na Stradomiu u kostela sv. ...Anežky. Nový klášter při dnešní ulici Poselské vznikl roku 1646 z iniciativy řeholnice a abatyše Konstancji z Myszkowských Bużeńské. Komunita získala bývalý dvůr Lanckorońských, k němuž postupně připojila sousední dvory Pieniążków a Tarłów. Areál byl těžce poškozen za švédské invaze a následně obnoven a rozšířen. Pro klášter byl současně vybudován nový kostel sv. Josefa, který v letech 1694–1702 nahradil starší dřevěný kostelík. Vysvěcen byl roku 1703. Klášterní areál se dále rozvíjel v 18. století, kdy byly dokončeny jeho jednotlivé trakty a architektonicky sjednoceny. Významnou součástí dnešního kultu je také soška Ježíška Koletańského, pocházející ze zaniklého kláštera koletek na Stradomiu. Po zrušení jejich kláštera roku 1823 přešla soška definitivně k bernardýnkám. Kostel i klášter tak dodnes představují živé centrum kultu sv. Josefa a řeholního života. V 19. století prošel kostel obnovami a klášterní areál si zachoval svou uzavřenou podobu navzdory tomu, že jeho východní část navazuje na Planty a některé jeho zdi využívají relikty staršího městského opevnění..
