© Milan Caha 03/2016
Do budovy se vstupuje přes obdélníkovou předsíň. Na její severní stěně jsou umístěny pamětní desky připomínající výročí úmrtí členů obce z období od 30. do 90. let 20. století. Uvnitř předsíně se nachází kamenná pokladnička na dary z druhé poloviny 16. století. Nápis nad ní zní: „Dar za spásu duše Remaha, budiž jeho památka požehnána.“ Do hlavního modlitebního sálu, který má obdélníkový půdorys a valenou klenbu, se vstupuje kamenným portálem s kovanými dveřmi. Na východní stěně je umístěna původní zděná schrána na svitky Tóry (aron ha-kodeš) z druhé poloviny 16. století, završená ozdobným podstavcem s deskami Zákona. Výklenek je uzavřen dvoukřídlými dřevěnými dvířky zdobenými secesními motivy. Vedle aron ha-kodeš stojí židle, která zůstává trvale prázdná; traduje se, že právě zde se modlíval rabín Isserles. Na stěně vedle židle je umístěna pamětní deska s nápisem: „Tradice praví, že právě zde se Remah – budiž jeho památka požehnána – modlíval a svěřoval své strasti Hospodinu, budiž požehnán“. Ve střední části sálu stojí obdélníková vyvýšená plošina pro předčítání z Tóry (bima), obklopená prolamovanou železnou mříží. Jde o rekonstrukci původní předválečné bimy. Autentické jsou pouze dvířka, která pocházejí z 18. století, avšak původně náležela jiné krakovské synagoze; zakoupena byla po druhé světové válce a do bimy osazena až po její rekonstrukci. V přístavbě na západní straně synagogy se nachází ženské oddělení, které je se sálem propojeno třemi arkádovými otvory ve stěně. Stěna nad arkádami je vyzdobena malbami znázorňujícími Zeď nářků, Ráchelin hrob a Noemovu archu. Tyto malby vznikly ve 20. století a představují jedinou nástěnnou výzdobu v synagoze. Některé předměty v modlitebním sále patří k původnímu vybavení synagogy. Patří k nim svícny s ornamenty znázorňujícími biblická zvířata, schránka na etrog a základní deska s nápisem vytesaným do jižní stěny: „Manžel, pan Jisrael, syn Josefa – budiž jeho památka požehnána –, se ‚opásal mocí‘ (Žalm 93,1). Ke slávě Hospodina, budiž požehnán, a na památku své ženy Malky, dcery pana Eleazara – kéž jsou jejich duše spojeny ve svazku živých –, vybudoval z prostředků jejího dědictví tuto synagogu, místo Božího domu.
Synagoga Remu (či Remuh nebo Remeah) je ortodoxní synagogou a jedinou v Krakově, kde se pravidelně konají bohoslužby o šabatu a svátcích. Její historie sahá do roku 1553, kdy se obchodník a královský bankéř Izrael (Isserles) ben Josef, vnuk Mojžíše Auerbacha, pokusil získat od krále Zikmunda II. Augusta povolení k přestavbě svého domu na synagogu. ...Chtěl založit svatyni pro svého syna, významného učence a rabína Mojžíše Isserlese. Panovník povolení v roce 1556 udělil, avšak již o rok později zničil velký požár značnou část Kazimierze, včetně Isserlesovy dřevěné synagogy. Synagoga byla obnovena v roce 1558, tentokrát však již jako zděná stavba; jejím stavitelem byl pravděpodobně Stanisław Baranek. Svůj název Remu (neboli Remah) získala synagoga po Mojžíši Isserlesovi, neboť slovo „Remu“ je akronymem počátečních písmen hebrejského nápisu „Rabbi Moše Isserles“. Původně byla synagoga navržena v renesančním slohu, v průběhu následujících staletí prošla řadou úprav a k její hlavní části byly přistavěny další objekty. V roce 1829 prošla přestavbou pod dohledem Antoniho Pluszyńského. Staré dřevěné přístavby byly nahrazeny zděnými objekty. Ženské oddělení, které se dříve nacházelo nad předsíní, bylo přesunuto do jedné z přístaveb na západní straně. Další rekonstrukce synagogy proběhla v roce 1933 pod vedením architekta Hermana Gutmana. Byla spojena s údržbovými pracemi, včetně výměny střechy a zajištění základů. Během druhé světové války Němci synagogu Remu zničili. Vybavení vyplenili a částečně zlikvidovali. Budova poté sloužila jako sklad vaků na mrtvoly a hasičského vybavení. Synagoga Remu začala opět plnit náboženské funkce krátce po válce, na podzim roku 1945. V roce 1957 byla díky úsilí místní židovské obce a představitele organizace Joint, synagoga Remu kompletně renovována a interiér zrestaurován. Byla opatřena novou střechou, zdi byly vysušeny, zrekonstruována byla bima a obnoveno chybějící vybavení. Je místem, které navštěvují stovky turistů z celého světa, včetně významných osobností. V roce 1968 ji navštívil kardinál Karol Wojtyła, v roce 1992 izraelský prezident Chaim Herzog a v červnu 2002 Charles Mountbatten-Windsor, princ z Walesu. Dne 31. července 1996 uspořádala katolicko-židovská společnost Rfaayenu slavnostní předání svitků Tóry ze synagogy, které byly po mnoha letech ztráty znovu nalezeny. K účasti na obřadu byli poprvé přizváni i křesťané, kterým se dostalo cti nést nad Tórou baldachýn..
