klášter benediktinů s kostelem sv. apoštolů Petra a Pavla

Skalnaté návrší nad pravým břehem Visly bylo osídleno již v eneolitu, archeologické výzkumy doložily i existenci raně středověkého hradiště. To již bylo opuštěno, když zde roku 1044 kníže Kazimír Obnovitel podle věrohodnějších zpráv založil benediktinské opatství. První známý opat Aron je také prvním známým krakovským biskupem. Podle jiných dokumentů však byl klášter údajně založen až o století později. Během druhé polovině byla postavena typická sestava kostela s klášterem – románská trojlodní bazilika uzavřená na východě apsidami dosud ve zlomcích dochovaná v prostorách presbyteria a chóru současného kostela. Pod podlahou kostela bylo objeveno celkem převážně románských 46 hrobů. V jednom z nich by mohl být hypoteticky pohřben i král Boleslav Smělý, který po vraždě arcibiskupa Stanislava zemřel v církevní klatbě. Od jihu k bazilice přiléhal obdélný klášter obehnaný kamennou zdí. Na jeho jižní straně stála kamenná budova refektáře, zástavba při bočních stranách byla zpočátku dřevěná. Poté, co byl roku 1259 či 1260 klášter vypálen Tatary, byly zahájena stavba gotického kostela, která se protáhla až do 15.století. Svým dílem k tomu přispělo i další poškození kláštera v bojích o polské nástupnictví na počátku 14. století, kdy se benediktini postavili na stranu pozdějšího piastovského krále Vladislava Lokýtka. V letech 1450-71 byla bazilika pozdně goticky přestavěna, z té doby pocházejí i obě věže v průčelí. S opatstvím sousedilo opevnění charakteru hradu na zhruba trojúhelném půdorysu s několika věžemi v místech původní opatské rezidence v severní části kopce. Objekt byl tehdy dokonce označován jako „Tyniecký hrad“ a se stálou posádkou sloužil jako strážní pevnost. Když se hranice Polska přesunula dále k jihozápadu, ztratila pevnost svůj vojenský význam a byla začleněna do opatství. Královská posádka zde však byla až do 17. století. Kolem…  číst dále