© Milan Caha 03/2016
Radnice stojí uprostřed původního kaziměřského trhu, který byl při založení města mimořádně rozměrný – přibližně 195 × 195 m – a jeho středem procházela důležitá obchodní cesta směrem k Wieliczce a Bochni. Nejstarší stavební fáze radnice se dochovala zejména v gotickém zdivu a sklepních konstrukcích. Renesanční přestavby v 16. a 17. století vtiskly budově charakteristickou podobu s cimbuřovou atikou a věží, jejíž zvon a později hodiny patřily k významným prvkům městského prostoru. Současná podoba je však z velké části výsledkem přestavby z let 1875–1877. Původní projekt vytvořil Filip Pokutyński, který však z realizace brzy odstoupil; vedení prací převzal Stefan Żołdani. K historickému objektu bylo na jižní straně připojeno rozsáhlé třípodlažní křídlo, jehož třetí podlaží bylo skryto za atikou. Nová část byla stylově propojena se starou radnicí pomocí pseudorenesančních fasád, rizalitů, opěrných prvků a kamenných ostění oken.
Kazimierz byla založena králem Kazimírem III. Velikým roku 1335 jako samostatné město s právem podle magdeburského vzoru. Jeho správním centrem se stal rozsáhlý městský trh, jehož severní část zabíral dnešní Plac Wolnica. ...Radnice zde vznikla pravděpodobně brzy po založení města; bezpečně doložena je nejpozději roku 1369, kdy městské účty zaznamenávají nákup radničního zvonu. Současné zděné části však pocházejí především z pozdějších stavebních etap; první zděná radnice byla vystavěna snad roku 1414 na místě starší dřevěné stavby. Radnice byla sídlem městské rady a dalších orgánů samosprávy; dochované písemnosti dokládají činnost kaziměřské rady od roku 1369, městského soudu od roku 1370 a později také vlastní radní a soudní knihy. V 16. a na počátku 17. století prošel objekt zásadními přestavbami. Roku 1578 byla upravena a zvýšena věž, při dalších pracích byla budova opatřena renesančními formami včetně charakteristické atiky. Roku 1623 radnice podruhé vyhořela a následná obnova její renesanční podobu dále upevnila. V průběhu 17. a 18. století však Kazimierz hospodářsky upadal a spolu s městem chátrala také radnice. V roce 1786 městští radní konstatovali její špatný stav a navrhli opravu; projekt z roku 1787, který počítal také s rozšířením budovy a ubytováním důstojníků, nebyl uskutečněn. Po připojení Kazimierze ke Krakovu roku 1800 zanikla jeho městská samospráva a radnice ztratila původní funkci. Roku 1805 byla dokonce dvakrát nabídnuta v dražbě k prodeji, avšak bez výsledku. Následně byla adaptována pro školské účely. V 19. století zde působila mimo jiné škola spojená se vzděláváním židovské mládeže; s rostoucím počtem žáků se ukázala potřeba výrazného rozšíření. V letech 1875–1877 proto proběhla rozsáhlá přestavba. Po druhé světové válce zde krátce sídlila policie, obvodní úřad a škola pro neslyšící. Roku 1948 město budovu předalo Etnografickému muzeu v Krakově, které zde po adaptaci otevřelo první výstavu již roku 1950. Objekt je jeho hlavním sídlem dodnes..
