© Milan Caha 03/2016
Mikve (z hebrejského výrazu pro „shromáždění vody“) je židovská rituální lázeň, která slouží k očištění osob nebo předmětů od náboženské nečistoty za účelem dosažení stavu rituální čistoty. Využívají ji vdané ženy po skončení menstruace nebo po porodu, muži před začátkem šabatu a vysokých židovských svátků, a rovněž konvertité během procesu přijetí judaismu. Omývá se v ní také nové kuchyňské nádobí vyrobené nežidy před prvním rituálním použitím. Aby byla lázeň nábožensky způsobilá (košer), musí obsahovat stanovený minimální objem vody (40 seí, což odpovídá přibližně 500 až 1000 litrům) a tato voda musí pocházet z přirozeného zdroje, který nebyl načerpán ani přenesen lidskou rukou – typicky se využívá podzemní pramen, dešťová voda nebo roztátý led. Funguje na principu úplného ponoření celého těla bez jakýchkoliv fyzických překážek, jako jsou oděvy, šperky nebo kosmetické přípravky.
Velká mikve v Krakově (polsky Wielka Mykwa) se nachází v historické čtvrti Kazimierz na adrese ulice Szeroka 6. Byla postavena pro potřeby zdejší židovské obce v roce 1567 nebo krátce před tímto rokem, což dokládá první písemná zmínka z roku 1567 a následný statut obce z roku 1595. Přívlastkem „Velká“ začala být označována v 17. století pro odlišení od tehdejší menší mikve, která se nacházela v oblasti dnešního Nového náměstí. ...Z hlediska architektury se jedná o omítnutou budovu postavenou z lomového kamene. Ústřední část objektu je dvoupodlažní s vnitřním schodištěm. V přízemí se nachází místnost se stropem podepřeným čtyřmi pilíři, v níž byl situován vstup do podzemních prostor. Samotná rituální lázeň se nachází v suterénu, do kterého sestupuje přibližně čtyřicet strmých kamenných schodů. Tato hloubka byla zvolena z důvodu přímého napojení na přirozený pramen podzemní vody. Stěny bazénu byly původně obloženy dřevem, v současnosti mají cementový povrch. Na počátku 20. století budova prošla rozsáhlou obnovou, při níž byly odstraněny středověké interiérové prvky, což vyvolalo dobové kontroverze. Lázeň fungovala do vypuknutí druhé světové války. Během okupace byla Němci zdevastována. Bazén v suterénu však přežil, ale byl zasypán spolu s dalšími sklepními místnostmi. Základy, vnější zdi a dřevěné stropy byly poškozeny odhadem z 30% a vnitřní zařízení z 90 %. V poválečném období byla budova předána Asociaci klimatizačních a větracích zařízení. V letech 1974–1976 zde bylo pracoviště konzervace památek. V současnosti je mikve opětovně zprovozněna a přístupná veřejnosti, přičemž v nadzemní části budovy funguje hotel a restaurace Klezmer Hois společně s knihkupectvím nakladatelství Austeria..
