
Orientovaná jednolodní zděná stavba na obdélném půdorysu s rovně uzavřeným presbytářem. Dvoupodlažní západní průčelí je členěno pilastry a nikami a vrcholí trojúhelným štítem. Interiér kryje valená klenba s lunetami a štuková výzdoba vytváří geometrická pole na klenbě, pasech i v nikách. K jižní straně lodi přiléhá schodiště ke kůru a pod lodí i presbytářem se nacházejí krypty. Současné vybavení odpovídá zčásti evangelickému využití; hlavní oltář z roku 1870 nese obraz Kristus utišující bouři na moři od Henryka Siemiradzkého z roku 1882. Nad ním je zavěšen gotický krucifix ze 14. století.
Roku 1618 byl kostel předán bosým karmelitkám, které do Krakova přivedla Konstancja z Myszkowských Bużeńská. Pro řeholnice vznikl v sousedství v letech 1619–1621 klášter a původní kostel byl roku 1634 rozebrán. V letech 1637–1640 byla na jeho místě vystavěna nová raně barokní stavba, patrně podle projektu Giovanniho Battisty Trevana; vysvěcena byla roku 1644. Během švédského vpádu byl kostel krátce využíván protestanty, roku 1658 byl rekatolizován. V roce 1787 se karmelitky přestěhovaly do nového kláštera a kostel byl uzavřen. Roku 1816 byla budova předána krakovské evangelické obci jako náhrada za zničené protestantské kostely. Od té doby slouží evangelickému sboru augsburského vyznání..