© Milan Caha 03/2016
Kazimierz je historická městská čtvrť v Krakově, kterou v roce 1335 založil polský král Kazimír III. Veliký jako samostatné město. Od konce 15. století až do druhé světové války byla tato oblast definována výrazným soužitím křesťanské a židovské komunity, přičemž její východní část tvořila uzavřené židovské město, které se stalo jedním z hlavních center židovské kultury, vědy a náboženství v Evropě. Během německé okupace za druhé světové války bylo zdejší židovské obyvatelstvo deportováno do ghetta v sousední čtvrti Podgórze a následně vyhlazeno v koncentračních táborech. V poválečném období čtvrť architektonicky chátrala, avšak po roce 1989 prošla rozsáhlou revitalizací, k níž přispělo i natáčení filmu Schindlerův seznam v jejích kulisách. V současnosti je Kazimierz památkovou zónou zapsanou na Seznamu světového dědictví UNESCO .
Cihlová budova byla postavena ve stylu raného italského baroka a je rozlohou největší v Krakově. Hlavní sál má rozměry 25,6 metru na délku a 11,4 metru na šířku. ...Exteriér stavby tvoří strohá fasáda, v níž jsou usazena vyvýšená půlkruhová okna, a doplňuje ji barokní portál orientovaný do Izaakovy ulice. Hlavní modlitební sál má obdélníkový půdorys a je zaklenut valenou klenbou, která dosahuje výšky přibližně 14 metrů. Klenba je zdobena štukovou výzdobou v podobě rámů, věnců a girland. Stěny modlitebního sálu i ženské části pokrývají liturgické texty a modlitby zasazené do malovaných rámů, které pocházejí ze 17. století a byly odkryty při poválečných restaurátorských pracích. Na východní stěně sálu se nachází vyobrazení sedmiramenného svícnu (menory). Původní dřevěný barokní oltář (aron ha-kodeš) byl zničen během druhé světové války. Prostor pro ženy (babiniec) je umístěn v patře na západní straně budovy a od hlavního sálu jej odděluje arkáda podepřená toskánskými sloupy. Přístup do ženské galerie zajišťuje vnější dvouramenné schodiště přistavěné v roce 1924..
Synagoga Izaaka Jakubowicze se nachází v historické čtvrti Kazimierz na křižovatce ulic Kupa a Izaaka. Založena byla roku 1638. Finanční prostředky na její výstavbu poskytl Izaak Jakubowicz (označovaný též jako Izák Bohatý), bankéř polského krále Vladislava IV. a představený místní židovské obce. ...Raně barokní stavba byla navržena italským architektem Francescem Olivierrim, některé prameny uvádějí jako autora Giovanniho Battistu Trevana. Dokončena a otevřena byla v roce 1644. V roce 1656, během švédské invaze byl objekt vypleněn. Budova prošla v průběhu času několika doloženými rekonstrukcemi a opravami, konkrétně v letech 1857, na počátku 20. století, v roce 1923 a v roce 1924, kdy bylo přistavěno venkovní dvouramenné schodiště vedle ženské galerie. Během druhé světové války nacisté zničili vnitřní zařízení a nařídili spálení svitků Tóry. Budova byla následně přeměněna na divadelní dílnu, kde jako malíř kulis působil Tadeusz Kantor. V poválečném období stavba sloužila jako skladiště, konzervační dílna pro umělecká díla a také jako sklad rekvizit divadla. Židovská obec získala budovu zpět do svého vlastnictví v roce 1989 a v letech 1990–1996 probíhaly rozsáhlé opravy budovy. Po dalších opravách v 21. století byla synagoga znovu otevřena veřejnosti v květnu 2026..
Pověst o pokladu Izaaka JakubowiczeKdyž dorazil na místo, zjistil, že most je dnem i nocí střežen vojenskou hlídkou, takže nemohl začít kopat. U mostu se však zdržoval tak dlouho, až si ho všiml důstojník a zeptal se ho na důvod jeho počínání. Izaak mu svůj sen upřímně svěřil. Voják se rozesmál a řekl, že věřit na sny je hloupost. Jako příklad uvedl svůj vlastní sen: „Mně se už několikrát zdálo, že v polském Krakově, ve čtvrti Kazimierz, žije chudý žid jménem Izaak Jakubowicz a ten má doma pod pecí zakopaný poklad. Myslíš, že bych byl tak bláznivý, abych jel do Krakova a hledal dům nějakého Izaaka?“ Izaak důstojníkovi poděkoval a spěchal zpět do Krakova. Ve svém domě rozebral pec a pod ní poklad skutečně našel. Z těchto peněz zbohatl a nechal v Kazimierzi postavit slavnou Izaakovu synagogu..
