kaple sv. Kingy
© Pavel Zany Komárek 4/5/2005
Solné doly se rozkládají v oblasti o délce 7 km a šířce 0,9 km. V devíti úrovních dosahují až do hloubky 330 metrů pod povrchem, labyrint přes 300 km chodeb navzájem spojuje přes 3000 komor různých velikostí o celkové kubatuře 9 milionu kubíků, najdeme zde podzemní kaple, jezírka, původní zařízení a vybavení dolů, četné sochy vytvořené převážně místními amatérskými umělci. V podzemí najdeme i restauraci a další společenské prostory sloužící k pořádání banketů, uměleckých produkcí, sportovních akcí.
Podzemí solného dolu WieliczkaTím se udržuje hladina podzemních vod v určité výšce. Důl se rozkládá pod městem Wieliczka v hloubce od cca 60m do 327m, v délce cca 10 km a šířce vytěžené části dolu cca 1,6km. Základní turistická trase vede postupně 20 vytěženými a upravenými solnými komorami z prvého patra do třetího patra, kde je ukončena v podzemní restauraci s následným výjezdem výtahem nahoru, z dolu ven..
Solné doly ve Wieliczce patří k nejznámějším turistickým atrakcím Polska, jejich význam ocenilo i UNECSO, které je roku 1978 zapsalo na seznam světového kulturního dědictví jako jedno z prvních 12 míst celého světa. První stopy využívání zdejších solných ložisek pocházejí již z neolitu, první solný důl je doložen již privilegiem krále Kazimíra Obnovitele z roku 1044. Znovu se o Wieliczce zmiňuje opis listiny z roku 1105, která uvádí těžbu soli již za Boleslava Chrabrého (995-1025). ...Roku 1368 vydal král Kazimír III. Veliký zákony upravující těžbu soli a zřídil první sklady soli v Krakově a Osvětimi. V té době tvořily příjmy spojené s těžbou a prodejem soli třetinu korunních příjmů. Těžbu řídili v králově jméně soukromí nájemci, kteří nesli plné riziko vyhledávání solných slojí a finanční náklady těžby. Král pak v domluvených splátkách splácel náklady, garantoval trvání nájmu a právo na jednorázové vytěžení dohodnutého množství soli. Po prvním dělení Polska roku 1772 připadla zdejší oblast Rakousku, které radikálně změnilo způsoby těžby moderními postupy s využitím techniky. Již v polovině 19. století byla část podzemí zpřístupněna veřejnosti, již v roce 1851 jej navštívil rakouský císař František Josef I. Od 19. století se datuje i léčebné využití dolů – roku 1826 začali koupelemi léčit nejrůznější choroby od katarů po neplodnost. Po smrti svého propagátora dr. Boczkowsého roku 1855 lečebné využití upadalo a obnoveno bylo až roku 1958 se zaměřením na využití o specifické podzemní mikroklima. Vzduch v podzemí má prokázané lečebné účinky na pacienty s nemocemi horních cest dýchacích či alergiemi, které se léčí v podzemním léčebném ústavu v komoře Jezero Wessel. O další využití dolů se za války pokoušeli nacisté, kteří plánovali využít podzemních prostor ke zbrojní výrobě.
a 31.12.
|
Přihlášení |
