katedrála sv. Stanislava a sv. Václava

V době velkého tureckého ohrožení jak Evropy, tak hlavně města Vídeň, dal dohromady spojená vojska několika států okolo Polska a vydal se cca s 37 tis. vojáky (z toho 20 tis. byla jízda), na pomoc obležené Vídni. Kara Mustafa, velitel cca 110tis. turecké armádě, chtěl nejprve vyhladovět město, ale jak se dozvěděl, že Vídni jdou na pomoc jak ze západu tak ze severu vojska, začal bitvu, v které byl poražen ... a na příkaz sultána, byl jako neúspěšný velitel Kara Mustafa, popraven. Na památku porážky Turků Janem III Sobieskim, jezdí mezinárodní rychlík SOBIESKI Waršava - Vídeň,.

Tuto první "katedrálu" vyplenil český kníže Břetislav I. při svém vpádu do Polska v roce 1038. Druhá "katedrála", zvaná Heřmanův kostel, byla vystavěna na přelomu 11. a 12. století jako trojlodní románská bazilika se čtyřmi věžemi. Tato stavba byla výrazně poškozena požárem v roce 1305. Celistvě se z této druhé katedrály zachovala jen trojlodní krypta sv. Leonarda s křížovou klenbou podepřenou osmi sloupy. V torzu stavby byl v roce 1320 korunován za polského krále Vladislav I. Lokýtek, který dal ihned podnět k obnově katedrály a její gotické přestavbě v honosný královský korunovační chrám. Katedrála tehdy dostala současnou hrubou dispozici, kdy jí tvoří trojlodní bazilika s obdélným presbyteriem, transeptem a ambitem, s dvojicí průčelních věží a samostatnou zvonicí, která byla původně součástí hradebního systému hradu. Další panovníci se na stavebních úpravách podíleli jen dílčími stavebními zásahy a úpravami, přistavovali po obvodě chrámu jednotlivé nové kaple a přístavky, čímž se stavba samotná stala nejednotným souborem různých stylů od gotiky přes renesanci až po baroko. V samostatně stojící Zikmundově věži ze 14. století visí slavný zvon sv. Zikmunda, výšky i průměru přibližně 240 cm, vážící přes 9 tun. Pořídit jej nechal král Zikmund I. Starý v Norimberku. Nejvyšší věž katedrály je tzv. hodinová a nejnižší je tzv. věž stříbrných zvonů, jejíž spodní část je ještě pozůstatkem starší románské "druhé" katedrály. Za pozornost stojí i mladší, přistavěná kaple zvaná Zikmundovská s pozlacenou kopulí, a sousední kaple Vasovská. Katedrála zůstala korunovačním místem polských králů i po tom, co král Zikmund III. Vasa přesunul roku 1609 hlavní město do Varšavy. V letech 1895-1910 prošla katedrála důkladnou rekonstrukcí. Stejně jako je nesourodý a mnohoslohový zevnějšek katedrály, stejně působí i její interiér. V interiéru katedrály si zaslouží pozornost hned několik náhrobků. Předně je to v centrální části lodi umístěný náhrobek sv. Stanislava, dále pak náhrobky Ladislava Lokýtka, Kazimíra III. Velkého, Vladislava Jagiella či kálovny sv. Hedviky. V boční Zikmundovské kapli jsou pohřbeni příslušníci Jagellonské dynastie - jmenovitě Zikmund I. Starý a jeho syn Zikmund II. August jímž Jagellonci vymřeli po meči. Kaple je považována za vrchol polksé renesance. Kaple Swietokryska zase obsahuje cenný mramorový náhrobek krále Kazimíra Jagellonského a mnohem skromnější náhrobek jeho ženy Alžběty Habsbusrké, označované za matku králů. V podzemních kryptách jsou kromě králů a jejich rodinných příslušníků (např. slavný turkobijce král Stanislav III. August) pohřbeny i ostatky význačných polských osobností, např. Adama Mickiewicze, Frederika Chopina, generála Pilsudského, presidenta Kaczynského, aj..