
Dřevěná kaple sv. Małgorzaty a sv. Judity stojí na návrší nad klášterním areálem norbertinek. Oblast byla spojena s norbertinským klášterem již od 12. století, kdy byly řeholnice podle tradice přivedeny do Zwierzyńce Jaksou Gryfitou z Miechowa. Přesné počátky první kaple nejsou známy. Pravděpodobně zde existovala již ve středověku a měla mimo jiné pohřební funkci. První doložitelná stavba byla zničena při požáru roku 1587 a na jejím místě vznikla patrně mezi lety 1591–1604 další kaple. Také ta však měla krátké trvání: roku 1657 byla zničena během švédského vpádu. Současná kaple byla postavena v letech 1689–1690 z iniciativy abatyše norbertinského kláštera Justyny Oraczewské. Sloužila jako místo bohoslužeb a současně zůstávala spojena s pohřební funkcí. Okolní hřbitov byl využíván například při epidemiích cholery v letech 1652, 1707 a 1709. V 19. století se rozšířila představa, že kaple stojí na místě někdejšího pohanského kultovního místa, archeologický průzkum však tuto tradici nepotvrdil. V 18. a 19. století byla stavba několikrát opravována a v první polovině 20. století se její technický stav zhoršil natolik, že přestala sloužit bohoslužbám. Rozsáhlé konzervátorské práce proběhly v letech 1956–1957 a 1989–1990; další několikaletá obnova byla dokončena v roce 2024.
Kaple je jednou z nejstarších dochovaných dřevěných centrálních kaplí v Polsku. Jedná se o roubenou konstrukci na osmiúhelném půdorysu. Zachovává některé gotizující prvky. Stavbu završuje osmiboká, šindelem krytá kopule s prosklenou lucernou. Původní zařízení ze 17. století bylo přeneseno do kláštera norbertinek. Hlavní raně barokní oltář z první poloviny 17. století pochází z nedalekého kostela Nejsvětějšího Spasitele, zatímco boční oltáře z první poloviny 18. století byly přeneseny z kostela sv. Vojtěcha na krakovském Hlavním náměstí. Zajímavým pozdějším prvkem je krucifix z roku kolem 1939 od sochaře Bronisława Langmana, původně určený pro budovu slezského zemského sněmu v Katovicích. Kaple je zařazena na Malopolskou stezku dřevěné architektury.