Wawel

Stanislava a Váslava tvoří dominantu Krakova (Krakówa), původně hlavního města Polského království. Spolu s historickým jádrem Krakova je zasán v seznamu UNESCO. Návštěvníkům je k dispozici hned několik zajímavých okruhů (Reprezentační královské sály, Soukromé královské apartmány, Zbrojnice a klenotnice, Zaniklý Wawel,...).

Po jistou dobu se zdejší hradiště stalo mocenským opevněným bodem Velkomoravské říše a po ní následně hlavním střediskem rozmachu rodícího se Polského státu, knížectví a posléze království. Z 10. století pocházejí odkryté základy dvou románských kostelů, které je možné spatřit na velkém nádvoří hradu - kostely sv. Michala a Nejsvětější Panny Marie. Tehdy byl hrad sídlem knížete lidu Vislanů, kteří se součástí rodícího se polského státu stali v roce 990, a sestával již tehdy z několika kamenných budov. Církevní renomé Krakova vzrostlo v roce 1000 se vznikem biskupství a založením první kamenné baziliky - katedrály. V průběhu 11. stolet byl hrad i s kostely několikrát poškozen vpády vojsk a požárem, ale vždy byl s ještě větší honosností obnoven. Od roku 1040 se oficiálně stává sídlem polských králů. Výstavbu honosného královského palácového okrsku na severovýchodě hradního komplexu zahájil až král Vladislav Lokýtek na počátku 14. století (známá Lokýtkovská obytná věž například), na nějž navázal jeho syn král Kazimír III. Veliký, který budovy dostavěl do současného rozsahu a vtiskl jim pozdně gotickou podobu. Po požáru hradu v roce 1499 na předešlou stavební aktivitu králů navázali Jagellonci, kteří na počátku 16. století hradní komplex důkladně přestavěli v nastupujícím raně renesančním slohu - krakovský královský hrad se tak stal rvním objektem ovlivněným renesancí na území Polska. Hradní jádro tak dostalo současnou podobu trojpatrové stavby s uzavřeným arkádovým nádvořím a stalo se pohodlným a moderním sídlem krále, aniž by zároveň ztratilo svou pevnostní funkci. Renesanční úpravy se za Jagellonců dotkly i katedrály. Po požáru v roce 1595 byl hrad sice plně obnoven, ale jeho sláva začala po roce 1609, kdy bylo hlavní město království Zikmundem III. Vasou přesunuto do Vašavy, upadat. Jako důležitá pohraniční pevnost byl několikrát barokně upraven, což se projevilo především na vylepšení vnějšího pevnostního prstence, často však na úkor zániku starších hradních částí. Od roku 1795 až do roku 1905 sloužil hrad jako rakouská vojenská pevnost a kasárny. Teprve po jejím zániku z rozhodnutí rakouského císaře Františka Josefa I. byla zahájena celková obnova a historická rekonstrukce hradu a celého komplexu. Hrad dodnes tvoří komplex uzavřeného barokního cihlového fortifikačního opevnění, středověkých gotických a pozdně gotických věží, v jádře gotické a renesančně upravované katedrály sv. Stanislava a sv Václava a goticko renesančního Královského hradního jádra (zámku).

Až Princ Krak dokázal lidi zbavit této zrůdy. A právě s touto událostí je také spojován vznik města Krakowa...