
Královský hrad Wawel na nevysokém, ale výrazném plochém skalnatém návrší nad levým břehem meandru řeky Visly. Mnohokráte přestavovaný hradní komplex s pozůstatky raně gotických církevních i světských staveb, středověkého opevnění, pozdně gotických a renesančních paláců, barokní fortifikace a katedrálou sv. Stanislava a Váslava tvoří dominantu Krakova (Krakówa), původně hlavního města Polského království. Spolu s historickým jádrem Krakova je zasán v seznamu UNESCO. Návštěvníkům je k dispozici hned několik zajímavých okruhů (Reprezentační královské sály, Soukromé královské apartmány, Zbrojnice a klenotnice, Zaniklý Wawel,...)
Pro zřízení opevněného hradiště byla Wawelská skála idálním místem - solitérně stojící ploché skalnaté návrší sevřené mezi meand řeky Visly a močály. Historie zdejšího osídlení spadá až do starší doby kamenné a první opevnění zde vzniklo pravděpodobně už v raném středověku. Po jistou dobu se zdejší hradiště stalo mocenským opevněným bodem Velkomoravské říše a po ní následně hlavním střediskem rozmachu rodícího se Polského státu, knížectví a posléze království. Z 10. století pocházejí odkryté základy dvou románských kostelů, které je možné spatřit na velkém nádvoří hradu - kostely sv. Michala a Nejsvětější Panny Marie. Tehdy byl hrad sídlem knížete lidu Vislanů, kteří se součástí rodícího se polského státu stali v roce 990, a sestával již tehdy z několika kamenných budov. Církevní renomé Krakova vzrostlo v roce 1000 se vznikem biskupství a založením první kamenné baziliky - katedrály. V průběhu 11. stolet byl hrad… číst dále
Pod hradem Wawel v bělostné skále nacházela se od pradávna dvěstě stop dlouhá dračí sluj. Ten zle trápil lidi z okolí - ničil a požíral nejen jejich zásoby ale i místní panny. Až Princ Krak dokázal lidi zbavit této zrůdy. A právě s touto událostí je také spojován vznik města Krakowa...