© Milan Caha 03/2016
amienica Hetmańska na krakovském Rynku Główném patří k nejstarším měšťanským domům města. Na místě stál již ve 2. polovině 13. století zděný dům, kolem let 1370–1375 přestavěný na reprezentativní městské sídlo. Dochoval se gotický sál s křížovou klenbou a bohatě zdobenými svorníky s panovnickými portréty a znaky zemí Koruny. Rozměry a výzdoba vedly k hypotéze, že mohlo jít o městský královský palác, tato interpretace však není jistá. Od konce 15. století dům vlastnila rodina Beerů spojená s olkuskými stříbrnými doly; Kasper Beer měl také právo razit mince, od čehož pochází druhé označení Stara Mennica (Stará mincovna). Ve 2. polovině 16. století jej vlastnili příslušníci početné krakovské italské komunity. V 17. století jej získal Krzysztof Ossoliński a dům získal raně barokní podobu. Později přešel do vlastnictví Branických. Jeho název Kamienica Hetmańska se vztahuje k Janu Klemensi Branickému, velkému korunnímu hetmanovi, za jehož vlastnictví proběhly v letech 1733 a 1756 rozsáhlé pozdně barokní úpravy. Z této doby pochází také atika s erbem se symbolem gryfa, znakem rodu Branických. Po požáru roku 1850 byl dům znovu upraven.
Architektonicky jde o hluboký městský dům s gotickými pozůstatky a pozdějšími barokními a klasicistními úpravami. K nejcennějším částem patří dochovaný gotický sál a další středověké klenuté prostory. Dům byl v průběhu staletí opakovaně přestavován podle měnícího se využití i požadavků majitelů. Současná podoba tak spojuje středověké konstrukce s úpravami 17.–19. století; později byla rekonstruována také atika s erbem Branických.
