Brána býv. přádelen
© Jiřina Sůvová 08/2015
Kdyně (německy Neu Gedein) je druhé největší město v okrese Domažlice. Včetně místních částí tu žije přibližně 5 100 obyvatel. Kdyně se nachází na pomezí Švihovské a Všerubské vrchoviny, městem je od r. 1840. Prochází jí silnice I/22 z Domažlic do Klatov. Má také nádraží na železniční trati Domažlice-Klatovy-Horažďovice, to však leží za jižním okrajem města u místní části Prapořiště. Z města vycházejí dvě větve žluté turistické značky, a to na vrch Koráb s rozhlednou a ke zřícenině hradu Rýzmberk. Prochází tudy modře značená Svatojakubská cesta, k jihu na Prapořiště a k východu do Klatov.
Areál bývalých přádelen se nachází jižně od středu města v Nádražní ulici.
Kdyňská přádelna je nemovitou kulturní památkou města Kdyně. Jedná se o soubor objektů bývalých přádelen převážně z 19. století, situovaný jižně od kdyňského náměstí. ...Původní brána z náměstí, ozdobená sochou ležícího lva, a po stranách s vrátnicemi z let 1834-1838 umožňovala přístup do areálu přádelen, sestávajícího z několika budov postavených od 2. poloviny 18. až do počátku 20. století. V horní části bývalé továrny je dnes parčík s muzeem a informačním centrem. Větší spodní část se stále využívá k průmyslové činnosti..
V 18. století bylo nejrozšířenějším řemeslem ve Kdyni tzv. plátýnkářství - výroba mlýnských pytlíků. ...Napomohla tomu i v té době již fungující textilní manufaktura. Prvopočátky zdejší textilní manufaktury spadají před rok 1697. Toho roku byla poprvé zmíněna při prodeji koutsko-trhanovského panství dědičkami zesnulého Wolfa Maxmiliána Lamingena z Albenreuthu (známého Lomikara, utlačovatele Chodů). V roce 1765 byla málo prosperující manufaktura prodána vídeňskému obchodníkovi J.M. Schmidtovi, který založil akciovou společnost a továrnu zmodernizoval a značně rozšířil. Brzy poté zde pracovalo už 200 lidí a dalších 1.400 domácích tkalců v někdy až dost vzdálených obcích. Roku 1812 navštěvuje továrnu císař František I. a o dalších 13 let později zaměstnávala přádelna již na 500 zaměstnanců a přes 6.400 domácích tkalců. V polovině 19. století byla továrna pokládána za největší v západních Čechách. Roku 1859 byla velká část továrny zničena požárem. Továrna byla sice rychle obnovena, ale podnik se finančně vyčerpal a roku 1870 byl nabídnut v dražbě. Dalším zásadním rozhodnutím bylo zrušení tkalcovny ve prospěch přádelny česané příze v roce 1884. Od roku 1920 byla továrna součástí akciové společnosti vlnařských závodů rodiny Prouvostů z Roubaix. V říjnu 1945 byla továrna znárodněna. Textilní výroba zde byla ukončena až v září 2003..
|
Přihlášení |
