Pohled s úrovně předsunutého valu na západní část jádra.
© Miroslav BITTER 2005
Jádro lokality, centrální plošina, má v současné době zhruba trojúhelný tvar s délkou čelní strany kolem 40 m a délkou cca 50 m od čela lokality k ostrohu nad řekou Olší. Opevnění je směrem k potoku Černý, na západ, a na straně k řece Olši, na sever (severovýchod), přírodně chráněno velmi prudkými svahy k těmto vodotečím. Bohužel, právě tyto strany jádra nejvíce trpí erozí, která mohla plochu v těchto místech zmenšit i o několik metrů. Nejpoškozenější je severní až severovýchodní strana jádra, kde eroze viditelně pokračuje i v současné době a plochu jádra tak každoročně zmenšuje. S přihlédnutím ke zmíněné erozi lze vyslovit názor, že lokalita mohla mít původně oválný tvar se skosenou čelní stranou. Aby byla tato čelní strana co nejvíce chráněna od zbylé plochy ostrohu a následně stoupajícího terénu, přeťal ji 10 – 12 m široký půlkruhový příkop, hluboký i v současnosti až 5 m, a před něj byl pro posílení… číst dále
V roce 1981 a 1983 byly na centrálním platu provedeny dvě sondy. Jedna z nich, vedená zhruba od středu směrem severním až na hranu příkopu v délce 20 metrů a šířce 50 cm, zachytila velmi plytkou kulturní vrstvu, kdy rostlý terén tvořený žlutavým štěrkovito-písčitým podložím začínal již v hloubce 15 cm. Zde byl získán nečetný archeologický materiál. Druhá sonda rozměrů 2 x 0,5 metrů byla položena v jihozápadní části ve směru V-Z a odkryla mohutnější, cca 20 – 30 cm mocnou kulturní vrstvu, promísenou drobnými uhlíky a kousky mazanice. Nálezy, tvořené především keramikou, byly již četnější. Z dřívějších let (1977, 1980) pochází rovněž několik keramických artefaktů z povrchového sběru, prováděného na severovýchodním ujíždějícím svahu. Hmota všech střepů je převážně středně hrubá ostřená, místy i s kaménky (1 – 2 mm), šedá i světlá (okrová až béžová) barva vypálení je zhruba ve stejném poměru, z jemně plavené neostřené… číst dále
|
Přihlášení |
