klášter františkánů s kostelem sv. Josefa Pěstouna

Klenby zdobené geometrickými štukovými obrazci podepírají čtverhranné pilíře. Za presbytářem kostela stojí masivní věž s přílbovou střechou, její fasádu člení lizénové rámy. Fasáda kostela je členěna pravidelně rozmístěnými okny a výklenky s barokními sochami světců. V průčelí je barokní portál se dvěma toskánskými sloupy, které nesou štít, uzavřený segmentovou římsou. Na římse nad hlavicemi sloupů jsou dvě piniové šišky, ve štítě je akantová kartuš s erbem biskupa Jakuba Haška. Mobiliář kostela je téměř všechen původní, z let 1690–1692. Restaurovaný v letech 1980–2006. Hlavní oltář je barokní, z konce 17. století., s bohatou sloupovou architekturou a nástavcovým štítem, s velkým obrazem Svaté rodiny, který namaloval fráter Conradus (Konrád Švestka) r. 1882, se sochami františkánských světců po stranách. V nástavci je obraz smrti sv. Josefa, na nástavci jsou sochy Panny Marie a cherubínů. Čtyři boční barokní oltáře jsou z doby okolo r. 1696. Jsou podobného typu, se sloupovou architekturou s nástavcem, s obrazy Piety, Ukřižování, sv. Anny a sv. Jeronýma. Ze stejné doby pochází barokní kazatelna, která je patrně nejvýznamnější památkou kostela – kazatelna se sloupovou architekturou je zdobená obrazy církevních otců (sv. Bonaventura, sv. Hieronyma, sv. Augustína, sv. Řehoře Velkého, Salvatora Mundi – Krista Spasitele, sv. Ambrože, sv. Jana Kapistránského, na pilíři kazatelny jsou obrazy sv. Antonína Paduánského a sv. Františka Serafínského), nad řečništěm má volutový baldachýn se zlacenou sochou Michaela archanděla. Rokokovo-klasicistní oltář sv. Františka pochází z poslední třetiny 18. století, oltář s pilastrovou architekturou a volutovým štítem má uprostřed obraz sv. Františka s dvěma sochami světců po stranách. Ve štítu oltáře je rokajová kartuš se znakem františkánů. Z poslední třetiny 18. století pochází také varhanní skříň, zdobená bohatě rokajovými ornamenty, vavřínovými girlandami, vázami a mušlemi, kterou vyrobil Jan Pažický. V sakristii je barokní oltář s obrazem Piety z roku 1740, oltářní menzu tvoří zamřížovaný hrob s tělesnými pozůstatky řeholního mučedníka. Klášter, přistavěný k západní straně kostela, tvoří dvoupatrová trojkřídlá budova s ústředním nádvořím (rajský dvůr). Fasádu člení lizénové rámy, hlavní východní fasáda směrem do náměstí je rozdělena středním rizalitem, s barokním sloupovým portálem s rozeklaným frontonem, ve kterém je kartuš s letopočtem 1692. Zdi křížové chodby kláštera byly původně vyzdobeny malbami z 18. století. Cely mají vysoké valené klenby, v jídelně je klenba s bohatou geometrickou štukovou výzdobou..

Po jeho smrti převzal tento úkol František Nádasdy, za něhož byla postavena první část (základy a zdivo "do výšky člověka"). Ve stavbě pokračoval nitranský biskup Jakub Haško do roku 1690. Konvent dokončil až beckovský farář Jan Páčai v roce 1696, vysvěcený byl r. 1701 nitranským biskupem Ladislavem Matiašovským. O několik let později byl klášter poškozen vojsky Štefana Rákócziho a čtyřikrát vyhořel, obnovený byl v letech 1761–1762. Františkáni působili v obci po dlouhou dobu v letech 1690–1950, v klášteře byl noviciát řádu a teologická škola. Mniši se zasloužili o rozvoj vzdělanosti obyvatel. Po I. světové válce byl noviciát přemístěn do Trnavy a teologická škola do Žiliny. V dubnu roku 1951 byli františkáni z Beckova násilně odvlečení státní mocí. Klášter byl poté asi dva roky opuštěný, načež zde byl zřízený při rušení ženských klášterů soustřeďovací klášter pro řeholnice z různých řádů. Později tu r. 1965 Ústřední charita na Slovensku zřídila Charitní domov pro kněze. Kostel i klášter patří mezi památkově chráněné objekty SR..