Tematín

V těch místech původní obvodovou hradbu nahradila brzy hradba nová, která vznikla snad současně s vysokou hranolovou hlavní věží (kolem r. 1300) a věžovitým severním palácem. Tento palác později splynul s gotickým palácem, postaveným při severní hradbě (po radikálních přestavbách zachována jen část zdiva a dispozice). Zřejmě v 15. století bylo postaveno předbrání s novou branskou věží. Východní zeď předbrání byla od základu přestavěna v období renesance, kdy byla opatřena tarasem pro děla. Starší jednoduchou ohradu nahradila zřejmě v 1. třetině 16. století hradba s několika pětibokými baštami, která má dvě řady střílen pro ručnice. Na mírnějším severním svahu (ostatní svahy jsou prudké) jsou terénní stupně, na kterých byly zřejmě určité ochranné prvky (valy, tarasy). Před západní branou, kterou se vstupovalo do předhradí, byl vykopaný krátký příkop (jáma). K pozdně renesančním stavbám patřily dvě menší budovy vystupující do nádvoří, protáhlá klínovitá bašta, která chránila bránu předhradí či oblá bašta na jihozápadním nároží vnitřního hradu. Na ochranu vstupu bylo vybudováno ještě druhé předbraní se dvěma drobnými oblými útvary v nárožích. K nejpozději postaveným stavbám patří podle všeho dlouhé stavení při východní hradbě jádra a mohutný bastion v čele hradu (zřejmě 17. stol., doba Stanislava Thurza).

Hrad Tematín byl postaven patrně bezprostředně po mongolském vpádu do Uherska roku 1242. V písemných pramenech se prvně připomíná roku 1270 v souvislosti s pokusem o dobytí hradu Bélou IV., který byl odražen tehdejším lenním držitelem hradu, županem Michalem z rodu Rosd. Michal byl blízkým společníkem Bélova nejstaršího syna a budoucího panovníka Štěpána V. Mezi historiky (J. Lukačka) se objevil i názor, že župan Michal hrad založil, pokud fundátory nebyli Hunt-Poznanovci z Bíně. Od konce 13. století byl hrad součástí dominia Matúše Čáka Trenčanského, a to až do jeho smrti r. 1321. Poté se stal královským majetkem a Ludvík I. Velký hrad roku 1348 daroval magistru Vavřincovi Tótovi, praotci rodu z Ujlaku. Hrad převzal jeho syn, pozdější palatin Mikuláš Kont. V držení jeho rodu byl ještě na počátku 16. století, posledním majitelem a mužským dědicem ujlakovského rodu byl v l. 1511 - 1524 Vavřinec z Ujlaku. Hrad se po jeho smrti stal opět královským majetkem. Ještě téhož roku král Ludvík II. Jagellonský prodal hrad Alexejovi Thurzovi z Betlanoviec. Po Alexejově smrti r. 1543 se na dlouhou dobu více než 50 let rozpoutaly vášnivé spory o dědictví. Tematín nakonec vlastnil Stanislav Thurzo, který nechal hrad ještě v období před třicetiletou válkou opravit a nově opevnit. Po vymření Stanislavových dědiců se stal hrad roku 1636 královským majetkem. Roku 1638 byl zastaven a roku 1658 získal významný podíl na Tematíně rod Bercsényiů. Protože byl hrabě Mikuláš Bercsényi hlavním vojevůdcem povstalců Františka II. Rákócziho, byl hrad roku 1710 obležen císařským vojskem a po třídenním obléhání byl dobyt. Hrad byl pobořen, protože se však již nějakou dobu předtím správa jednotlivých částí panství přesunula do zámků v Lúce a Brunovcích, nebyl opravován a byl ponechán chátrání. V současnosti se o údržbu hradu starají členové občanského sdružení Hrad Tematín, kteří také pracují na jeho zakonzervování.

Ten zodpovědně spěchal k hořícímu hradu i se svým psem, a zabil řadu dobyvatelů, než sám přišel o život. Dobyvatelé podle pověsti rabovali hrad dlouho do noci, vyrušit se nedali ani přízrakem hajného, který jim z hradeb hrozil. Hajného hradní pán z jeho služby nikdy neodvolal, a tak prý dodnes noc co noc se svým psem obchází po hradě, který mu byl svěřen..

Jedné noci však - za příšerného hluku a děsivého řevu - čeledín z kobky zmizel. Do kobky byly nastraženy železné pasti, do kterých se další noci chytil drak! Všichni litovali nebohého čeledína, jehož zmizení se tak vysvětlilo. Jen hradní pán byl uražen - ani ti draci nemají žádné vychování! Urozenou hradní paní pohrdne, a sežere obyčejného čeledína!.