
Město Bělá nad Radbuzou (německy Weißensulz) leží na řece Radbuze asi 28 km severozápadně od Domažlic. Prochází jím silnice II/197 z Horšovského Týna k hraničnímu přechodu s Německem Železná/Eslarn. Město má nádraží a zastávku na železniční trati 184 z Domažlic do Tachova a Plané u Mariánských Lázní. Z města vycházejí značené turistické trasy, a to modrá k hraničnímu přechodu Železná, žlutá do Poběžovic a zelená do Hostouně. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1121. V roce 1964 byla obec povýšena na město. V roce 1991 požádala Bělá o zrušení statusu města, čemuž nebylo vyhověno, protože zákon o obecním zřízení nezná takovýto postup. Nyní tu žije přibližně 1800 obyvatel.
Kostel Panny Marie Bolestné stojí na náměstí.
Roku 1826 svatostánek vyhořel. Baron Václav Koc z Dobrše jej nechal roku 1827 znovu postavit a zvětšit, což dokládá nápis na věži. Zvony, odlité zvonařem Karlem Bollmannem v Praze, byly zasvěceny sv. Václavu, sv. Kristiánovi a sv. Floriánovi. Současný kostel je orientovaná jednolodní stavba s plynule navazujícím presbytářem s trojbokým závěrem, k němuž z jihu přiléhá čtvercová sakristie. Před západním průčelím stojí v ose věž čtvercového půdorysu. Loď je zastřešena sedlovou střechou s novodobou betonovou krytinou. Střecha presbytáře navazuje na střechu lodi, nad závěrem je ukončena valbami. Věž má zastřešení ve tvaru osmibokého jehlance, krytinu tvoří měděný plech. Sakristie s oratoří je zakryta pultovou střechou opatřenou novodobou betonovou krytinou. Presbytář je sklenut konchou s lunetami, loď plackami. V západní části stojí kruchta na sloupech podklenutá třemi poli placky. Vnitřní zařízení je převážně z 19. století. Starší je jen pozdně barokní kazatelna a pozdně gotická socha sv. Anny. Varhany v kostele z roku 1841 jsou dílem Ferdinanda Leopolda Gutha (1785-1857) z Čisté u Rakovníka. Restaurovány byly roku 2014. Kostel Panny Marie Bolestné v Bělé nad Radbuzou je filiální v římskokatolické farnosti Horšovský Týn s pravidelnými bohoslužbami. Od roku 1992 je chráněnou kulturní památkou..