
Zřícenina Starého Herštejna stojí na jednom z vrcholů Českého Lesa, asi 16 km západo-severozápadně od Domažlic, v nadmořské výšce 878 metrů. Nejjednodušší přístup je z Pivoně přes Vranov po silnici či zelené značce až na Vranovské sedlo, odkud ke zbytkům hradu vede hřebenová červená značka. Počítejte ovšem s tím, že se trochu zapotíte. Pokud necháme stranou vlastní hrad, místo je zajímavé i zeměpisně, neboť vrchol hřebene tvoří hlavní Evropské rozvodí Labe – Dunaj.
Obdobná věž stávala původně i na protější straně jádra, dochovaly se z ní však jen malé zbytky blokového zdiva pod hradním jádrem v prostoru předhradí; zřejmě následek zničení věže střelným prachem. Mezi věžemi se nacházel obytný palác, z něhož se však také dochovaly jen malé terénní náznaky..
Mezi oběma věžemi pak byly prozkoumány pozůstatky hradního paláce, který byl částečně podsklepen, sklepení je ale poškozeno. Byly nalezeny předměty z počátku hradu v druhé polovině 13. století. Průzkum se věnoval i nižší části hradu západně od jádra, kde byl upřesněn průběh hradby, nalezeny zbytky branského stavení a také pec s cihlovou kopulí. V sousedství pece byl lokalizován dům s vloženou roubenou konstrukcí..
V období husitských válek byl Herštejn obléhán a dobyt vojskem města Domažlice, byl ale i nadále využíván. Konec jeho života znamenal rok 1510, kdy zde byl obležen a dobyt loupežný rytíř Zdeněk Dobrohost z Ronšperka a hrad byl poté vítězi rozbořen..
Jeho zakladatele přesně neznáme. Snad to byl Protivec z Herštejna, bratr Vitla ze Staňkova, jenž je v pramenech uveden v r. 1272. Na rozhraní 13. a 14. století se objevuje několik osob píšících se z Herštejna, není však jasné, zda se nazývali po tomto hradě, nebo po Novém Herštejně, který vznikl až ve 14. století ve východnější časti Domažlicka u Kdyně. Tak se po Herštejně nazývali Prkoš z Milavče a jeho současník Vítek i jejich synové Chotěbor a Jindřich. Od r. 1312 se vyskytuje také Vilém z Herštejna, který se v r. 1317 postavil na odpor proti Janovi Lucemburskému podobně jako zmíněný Prkoš. Před r. 1328 nebyl již žádný z těchto vladyků ani jejich příbuzných pánem na hradě. Těsně před tímto rokem zde totiž vládl jistý Habart a po něm děti nějakého pana Bruka, které Starý Herštejn prodaly lantkrabímu Oldřichu Leuchtenburskému. Od něho koupil hrad v r. 1328 za 1000 kop grošů českých zeť Jana Lucemburského rýnský falckrabí Jindřich Bavorský, o němž však není známo, jestli se stal skutečným držitelem hradu, protože zůstal lantkrabímu dlužen značnou sumu. Jisté je, že Starý Herštejn brzy získal sám Jan Lucemburský, jenž jej prodal r. 1331 na 300 kop grošů českých pražskému biskupu Janovi IV. z Dražíc. Ten si totiž dobře uvědomil význam Starého Herštejna pro ochranu biskupských statků na celém Horšovskotýnsku a ustanovil zdejším purkrabím Zbyňka z Osvračína, který spravoval i horšovskotýnský hrad. Je pravděpodobné, že po necelé následující století biskupské vlády měl horšovskotýnský purkrabí na Starém Herštejně svého místopurkrabího, který bydlel na tomto poměrně malém hradě, do něhož ani pražští biskupové a arcibiskupové nemohli osobně zavítat se svým dvorem. O arcibiskupovi Janu z Jenštejna (1379–1396) se zachovala zpráva, že na Horšovském Týně a Starém Herštejně prostavěl 500 kop grošů českých. S největší pravděpodobností dal na hradě opravit hradby a věže, kdežto většiny peněz použil na přístavby v Horšovském Týně. Arcibiskup Konrád z Vechty (1413–1431) dal před r. 1420 Starý Herštejn do zástavy Petrovi Ebrzvínovi z Hradiště. Za husitství stáli obránci zdejšího hradu jistě na straně katolíků. Proto jej již 17. května 1421 dobyli Domažličtí, kteří zde údajně upálili 16 zajatých osob a dobyli i blízký pivoňský klášter. Starý Herštejn však zřejmě nebyl rozbořen, protože v r. 1427 se jako jeho držitelé uvádějí katoličtí páni bratři Bedřich a Hanuš z Kolovrat, přestože oprávněnými držiteli byli Ebrzvínové. Ti převedli svoje právo k hradu na Ctibora z Volfštejna, jenž se po něm píše v r. 1437. Ctibor však ještě v témže roce vyměnil hrad s horlivým katolíkem a zástavním držitelem Horšovského Týna Zdeňkem z Drštky a jeho strýcem i nástupcem Zdeňkem Kolvínem z Ronšperka za jejich statky Touškov, Dolní Metelsko a Věvrov. Starý Herštejn se tak stal podruhé součástí horšovskotýnského panství a byl jí až do počátku 16. století. Když se v r. 1506 dělilo pět synů a jeden vnuk Dobrohosta z Ronšperka o horšovskotýnské panství a ostatní statky, připadl díl Starého Herštejna spolu s Poběžovicemi nejstaršímu synu Zdeňkovi Dobrohostovi z Ronšperka. Ten se však stal v r. 1510 spolu s bratry z Gutštejna zemským škůdcem a ze svých hradů Starého Herštejna a Poběžovic přepadával zejména kupce. Vojenská hotovost Plzeňského kraje pod vedením nejvyššího purkrabího Zdeňka Lva z Rožmitálu proto oba Zdeňkovy hrady dobyla a Starý Herštejn zbořila. Pustý hrad Starý Herštejn i s příslušenstvím a Poběžovice koupil r. 1537 od Albrechta z Gutštejna Bernard Barchanec z Baršov a v r. 1542 je získali tři bratři ze Švamberka. Od nich koupil v r. 1545 někdejší herštejnské panství bohatý šlechtic Jan mladší Popel z Lobkovic, oblíbenec krále Ferdinanda I., a připojil je potřetí k horšovskotýnskému panství. Starý Herštejn patřil k Horšovskému Týnu až do nové doby a nebyl již nikdy obnoven. V lobkovickém urbáři z r. 1661 je uvedeno, že na vysokém kopci, kde stál Starý Herštejn, jsou stále ještě staré zdi pevné jako železo; před časem prý zde také cizinci nalézali drahé kameny a kovy, které dodávali do Benátek. Jan František Beckovský v Poselkyni starých příběhů českých (1700) uvádí výpověď přísedícího purkrabského soudu, že kolem zřícenin Starého Herštejna hledali Vlachové za starých časů každoročně drahokamy, které potom doma výhodně prodávali. Přestože se podrobný popis ani vyobrazení Starého Herštejna nezachovaly, lze ještě dnes alespoň zhruba určit jeho hlavní části. Horní hrad stával na strmé skále a byl velmi malý. Jediným jeho patrným zbytkem jsou pozůstatky válcové věže, ještě dnes místy vysoké 13 m. Dolní hrad byl o něco větší a zachovaly se z něho jen nepatrné zbytky hradeb asi 1 m vysoké, zbytky ochranného příkopu v délce asi 100 m a zasypaný vchod do podzemí..