Dnes místo strážní věže hledí do údolí prostý kříž.
© Petr Turyna 07/2006
Hrad na Stožecké skále (původní název není do dnešních dní znám) nepatří mezi typické cíle návštěvníků NP Šumava; ba co více, po léta upadal v zapomění dokonce i mezi místními. Mnohem známější je Stožecká kaple stojící jen několik desítek metrů od dnes – při troše fantazie – stále čitelného hradního areálu.
Poučený pozorovatel (zejména pomocí půdorysu) nepatrné zbytky zdiva dávného strážního hrádku střežícího přilehlým údolím procházející Zlatou stezku snadno rozpozná. Lépe řečeno – rozpozná zbytky na sucho skládaného zdiva až 3,5 m široké hradby vymezující rozsah asi 30 m dlouhého areálu od severu. Dalších fortifikací třeba nebylo – strážnice ve tvaru čtverhrané obytné věže byla umístěna na výrazném skalnatém výběžku; dodnes lokalita nabízí lákavý výhled především na jihozápad. Pozůstatky věžovitého objektu (umístění lze odtušit opět z půdorysu) jsou velmi sporé – uvažuje se o převážně dřevěné konstrukci. Posádku několika málo mužů monitorujících pohyb na stezce ohřívala (archeologickým průzkumem potvrzená) kachlová kamna. Pro přesnější představu doporučím prohlídku pěkně zpracovaného modelu umístěného v prachatickém muzeu.
Ves Stožec se poprvé uvádí k r. 1581. Zajištění bezpečnosti obchodní cesty z Pasova do Prachatic bylo jedním z důvodů postavení hlásky na Stožecké hoře na soutoku Studené a Teplé Vltavy. Z vrcholu této skály se otvíral velmi dobrý pohled do údolí Teplé Vltavy, kterým původně procházela tzv. ...Zlatá stezka. Tady byl tehdy střed pomezního hvozdu a také zemská hranice. K postavení strážního hradu došlo v polovině 13. století. Po založení nedaleké osady Volary ztratil hrad svou původní úlohu a zanikl. V r. 1581 se připomíná už jen les Stožec v místech, kde hrad stával. Zachovaly se zde malé, dnes již sotva patrné zbytky zdiva obvodové hradby..
|
Přihlášení |
