Dračí hrádok

Pozůstatky hrádku leží na protáhlém ostrohu, výrazně vybíhajícího do ohybu Borinského potoka, necelé 2 km jihovýchodně od obce Borinka. Na hrádek vede žlutá značka z rozcestí příznačně nazvaného Pod dračím hrádkom.

Vznik hrádku, o kterém nejsou z dostupných pramenů známé žádné zmínky, je patrně výsledkem královské iniciativy v 2.polovině 13.století. Už z dispozice hrádku se dá usuzovat, že jeho účelem nebyla sídelní funkce, ale že šlo o strážný objekt. Tuto funkci potvrzuje i výhodné postavení, přímo nad cestou v údolí potoka, odkud ji mohl bez problémů kontrolovat. A protože touto cestou se dají několika průsmyky projít napříč celé Malé Karpaty, nabízí se tak jasně jeho konkrétní možný účel. Podle nálezů keramiky se život na hrádku dokládá v období 13. až 15.století. Existuje také názor, který ztotožňuje Dračí hrádok s objektem zvaným Drach-kugel-schlos, jehož rytina z roku 1563 vznikla při příležitosti korunovace Maxmiliána II. a je uložena v Bratislavské městské galerii. Je na ní vidět stojící objekt, předpokládaný Dračí hrádek a tím by byla potvrzena jeho existence ještě v polovině 16.století. Znamenalo by to, že by často uváděný názor, že hrádek zanikl požárem v době husitských vpádů na Slovensko je nesprávný nebo byl hrádek po té opravený a život na něm ještě nějaký čas pokračoval.

Samotné jádro hrádku je asi 20 m široké a přes 100 m dlouhé. Jak byla využita celá jeho plocha je otázkou. Zachovaná zůstala do dnešní doby jen část hranolové věže v jejím čele. Měla rozměry 10 x 10m a nejvyšší střep zdiva má dnes asi 2 m výšky. Archeologický výzkum pod vedením profesora V.Ondroucha v době 2.světové války odkryl za věží ještě zděné stavení o rozměrech 10.9 x 9.1m, které mělo 90 cm silné zdi. Tutéž budovu téměř s jistotou odkryl druhý výzkum provedený Z.Farkašem v roce 1993. Pod věží ale byla potvrzena existence brány a tím i cesta vedená po úbočí. Brána byla zcela jistě zděná, v pramenech uváděné její zbytky jsou dnes buď zasypané nebo jsou v suti drobných kamenů nerozpoznatelné, v horším případě už zmizely navždy. Další zděné objekty nalezené nebyly a ohrazení plochy bylo téměř jistě dřevěné.

Od pokračující šíje bylo jádro odděleno přes 15 m širokým a asi 7 m hlubokým příkopem, viditelně částečně vysekaným do skály. A protože ještě asi dalších 100 m před jádrem jsou stopy valu, oddělující přístupovou šíji od rozšiřující se planiny, dá se usuzovat, že takto vydělená, asi 15m široká šíje, byla nějakým způsobem využitá a bráněná.