
Devín (česky Děvín, maďarsky Devény, německy Theben) je městskou částí Bratislavy, rozkládající se při soutoku řek Moravy a Dunaje u slovensko-rakouské státní hranice. Nejvýznamnější památkou a dominantou obce je hrad Devín. Nejvýznamnější sakrální stavbou je goticko-barokní římskokatolický kostel sv. Kříže. Chrám je přístupný v době bohoslužeb, jež se konají v pondělí, středu a pátek v 19:00 hodin, ve čtvrtek v 7:00, v sobotu v 8:00 a v neděli v 9:30. Před kostelem stojí socha Immaculata, kamenná socha zobrazující Ježíše Krista, velkomoravský kníže Rostislav a sousoší sv. Cyrila a Metoděje. U kostela stojí fara.
Severní loď s polygonálním uzávěrem si dodnes zachovala původní gotický vzhled. K presbytáři přiléhají z obou stran sakristie; severní (starší) je zaklenuta valenou klenbou. Představěná vysoká čtyřhranná věž má dvojitou cibulovou střechu. Fasády věže jsou horizontálně členěny římsami na tři patra. V rozeklaném tympanonu nad hlavním portálem stojí na podstavcích kamenné plastiky svatého Františka, Panny Marie a svatého Floriána. V kostele se zachovala spodní část monumentálního reliéfu Nanebevzetí Panny Marie, který byl pravděpodobně ve středu raně barokního oltáře. Hlavní oltář pochází z 19. století. Boční oltáře sv. Rodiny a Piety tvoří sloupové architektury s ústředním oltářním obrazem. Mariánské boční oltáře připomínají staré patrocínium Panny Marie..
Jednalo se o poměrně velkou reprezentativní jednolodní stavbu v celém rozsahu dnešní hlavní lodi s kratší kvadratickou svatyní. Zdi lodi se zachovaly do přibližně dvoutřetinové výšky, boční stěny svatyně v celé své původní výšce. Při útoku vojsk českého krále Přemysla Otakara II. v 70. letech 13. století byl kostel vážně poškozen. Při obnově prošel chrám výraznou přestavbou, při níž prodloužili svatyni východním směrem do podoby polygonu a zaklenuli ji těžkou žebrovou klenbou opřenou o mohutné postranní pilíře zachované v základech. K severní straně svatyně byla přistavěna obdélníková sakristie zaklenutá valenou klenbou. Ve 14. století vznikla jižní kaple s podzemní kryptou s kamennou valenou klenbou. Kaple byla zaklenuta křížovými žebrovými klenbami, z nichž se zachovalo se jen novější západní pole. Ve druhé čtvrtině 15. století vznikla severní boční loď s kaplí. Kaple byla propojena s hlavní lodí lomenými arkádovými oblouky. Ve druhé třetině 16. století proběhla oprava v renesančním stylu, kterou si vyžádalo vypálení kostela tureckými vojsky. V 70. letech 17. století byl kostel Panny Marie barokně upraven. Byla přestavěna věž, hlavní loď a svatyně dostaly valené klenby se styčnými hřebínkovými výsečemi. V interiéru byly znovu otevřeny arkádové oblouky do bočních lodí. V západní části lodi byla vybudována nová tribuna. K jižní straně svatyně byla přistavěna nová sakristie. V letech 1788 - 1789 proběhla reprezentativní úprava svatyně s novou valenou klenbou, ornamentální výmalbou stěn. Nakonec byl postaven nový hlavní oltář související se změnou patrocinia na dnešní sv. Kříže. Ústředním motivem je plastika Ukřižovaného Krista, která zřejmě vznikla v dílně sochaře F. X. Messerschmidta. V roce 1785 na devínské faře Anton Bernolák napsal dílo Nova Bibliotheca Theologica Selecta. V letech 1863, 1937 a 1949 - 1950 byl kostel opravován. Velká obnova se uskutečnila v 70. a 80. letech 20. století, kdy proběhl také archeologický i architektonický výzkum. Výzkum v letech 2015 – 2017 objasnil nejstarší dějiny kostela. Při systematickém výzkumu kostela byly objeveny dva velké kamenné svorníky, kamenný epitaf s jednoramenným křížem a dvěma kalichy ze 14. století i umělecky hodnotný gotický reliéf s výjevem z Olivetské hory po Poslední večeři..