Röthelstein

Na opačné jihovýchodní straně je ale skála přímo pod severním svahem kopce Braunsberg. Poloha byla tedy pro hrad silně nevýhodná. Na této straně byl chráněn hlubokou proláklinou. Vrchol skaliska mohla zaujímat pravoúhlá věž, patrně obytný donjon. Zbytek vrcholové partie skály uzavírala na severní a východní straně dosud z velké části dochovalá hradba ze 12. stol. Na východní straně ji zesilovalo nejméně šest opěrných pilířů, z nich čtyři jsou dosud patrné. Líce hradby byly vyzděny z kamenných kvádrů dovezených ze zřícenin nedalekého římského města Carnuntum. Po zániku hradu byly z velké části znovu rozebrány na stavby v okolí. Ve vysokém severním fragmentu hradby je patrné klasové zdivo (opus spicatum). Západní stranu hradního jádra chránila svislá skalní stěna. Jádro hradu mělo na délku přibližně 50 m. Donjon stál v severní části. Na nižší jižní straně byl v průběhu 13. stol. ke hradbě přistavěn nejméně dvouprostorový palác. Jeho pozůstatky jsou již jen fragmentální. Ve stejném století byla k hradbě zvenčí přistavěna druhá pravoúhlá věž. Ta je pokusně označena jako bergfrit, její pozůstatky jsou dnes ale také fragmentální. Tato věž stála v prostoru malého předhradí, které se rozkládalo při východní straně jádra hradu. Předhradí dále zabíralo také severní zúženou část hradní skály. Někdy ve 14. stol. bylo předhradí na východní straně zesíleno a rozšířeno novou hradbou o síle 2,5 metru. Dochovaly se oba její konce. Jižní konec se napojuje na hradbu jádra hradu. Severní konec hradby se v severním cípu hradní skály napojuje na starší hradbu předhradí. V prostoru severně od hradu jsou pozůstatky dalšího velikého předhradí. To je dostatečně prostorné na to, aby bylo možno uvažovat o latránu (opevněné osadě či městu). Na západní straně bylo toto předhradí chráněno řekou. Na ostatních stranách je chránil hluboký příkop. Zbytek obvodové hradby je patrný na jižní straně, naproti hradu a dále po obvodu předhradí formou hrázek. Na severní straně je v hradbě mezera, patrně pozůstatek brány..

Na uherské straně hranice plnil tuto roli hrad Devín. Prvními známými držiteli hradu byli Ulrich, Heinrich a Irnfried z Röthelsteinu, manové mocného rodu Vohburků. Dalším známým členem rodu pánů z Röthelsteinu byl Irnfriedův syn Liutwin, kanovník kláštera v Klosterneuburgu. V letech 1188 a 1209 jsou zmiňováni dva odlišní Heinrichové z Röthelsteinu. Majitelé hradu v té době vlastnili také věž Götzenturm v Hainburgu. Dalším majitelem byl Ulrich Stuchs z Röthelsteinu. V roce 1285 byl hrad v přídomku Oty II. z Haslau. Sňatkem vdovy po Otovi III. přešel do rukou Wolfgera z Dachsbergu. Ulrich z Dachsbergu jej v roce 1318 prodal rakouskému vévodovi. V roce 1411 svěřil vévoda Albrecht V. hrad jako zástavu do rukou Wilhelma z Enzersdorfu. Wilhelm vedl spory s měšťany v Hainburgu. Přel se o jejich práva, například o právo rybolovu v řece. Spory nakonec řešila vládní komise. Členové komise se Wilhelma báli a nechtěli vynést rozsudek ve prospěch města. Stalo se tak teprve po panovníkově záruce jejich bezpečí. O pár let později se hradu zmocnil loupeživý rytíř Wenko z Rückenau, známý jako Ledvenko. Z hradu na Dunaji pak se svou bandou okrádal obchodní lodě. Na řece k tomu měli zátarasy. Spolčoval se s Pankrácem ze Svatého Mikuláše a vybíral výpalné po celém kraji. Panovník byl na loupeživé roty dlouhou dobu krátký. Pořádek byl obnoven v roce 1458, kdy byly odstraněny zátarasy na řece. Přes 500 loupežníků bylo pochytáno a odvedeno do Vídně, kde byli popraveni a nebo uvězněni. Ledvenko patrně utekl, o jeho dalším osudu se nic neví. V roce 1459 se na hradě zastavil císař Fridrich III. V následujícím období byl Röthelstein zpustošen během vpádů uherského krále Matyáše Korvína do Rakouského arcivévodství. V roce 1479 získali pustý hrad páni ze Svatého Jura a Pezinka, kteří od roku 1460 vlastnili také hrad Devín. V roce 1511 jej nejvyšší uherský sudí, hrabě Petr ze Svatého Jura a Pezinka, převedl s veškerým příslušenstvím na město Hainburg. O rok později převod potvrdil císař Maxmilián I. Jméno hradu bylo používáno jako přídomek i nadále. V roce 1580 se po něm psal Wilhelm Gienger, kapitán pohraničních hradů Hainburg a Rottenstein. V roce 1693 byl hrad použit jako zdroj stavebního materiálu pro Bratislavský hrad. Proti tomu se postavil maďarský inspektor Eliáš Kessler. Někdy po roce 2005 byly hradní zříceniny zakonzervovány..