Suľov

Předcházela mu starší neznámá stavba. Zámek byl přístupný vstupem z přízemí a komunikaci v patře zprostředkovávala dochovaná, avšak zchátralá dřevěná pavlač. Výzkumem bylo zjištěno, že zámek byl stavěn v 6 stavebních etapách:1) raně renesanční z konce 16. století 2) renesanční z let 1603–18 3) pozdně renesanční kolem roku 1660 4) barokní z 2. pol. 18. století 5) stavební úpravy z 19. století 6) stavební úpravy z 20. století. V interiéru jsou dochovány cenné klenby, štukový svorník klenby, dřevěné portály suterénu, kamenné portály, trámové stropy či barokní vestavěné skříně. Zámek tvoří objekt na půdoryse písmene T. Hlavní křídlo východo-západního směrování je obráceno k hlavní kominikaci přes Suľov a ke kostelu. Kolmo k tomuto křídlu navazuje křídlo k jihu. Zámek je z velké části patrový s hladkou fasádou bez jakéhokoliv zdobení a jednoduchou valbovou střechou. Provozní přízemí se vyznačuje menšími kaslíkovými okny než obytné patro. Ve východní části jižního křídla se v patře nachází na pohled vratká dřevěná pavlač, která zprostředkovávala komunikaci. Tato pavlač je dodnes zdobená vyřezávanými prvky. Západní část hlavního křídla (takřka jeho 2/3) má poněkud jinou výškovou dispozici v interiérech. Nad zvýšeným suterénem se nachází patro a dále polopatro, které sloužilo zřejmě jako sýpka (prosvětleno malými okénky). O složitosti vývoje svědčí i skutečnost, že zatímco západní štít severního křídla je dvouosý, východní štít je čtyřosý.

První zmínka o zámku pochází z roku 1603 a jeho dispozice v exteriéru i interiéru jsou lehce inspirovány nedalekým Svatebním palácem v Bytči. Na kamenném schodu před pavlačí je vyryt letopočet 1660, který svědčí o stavební činnosti v této době. Dalším zajímavým prvkem jsou iniciály T.S.H.G. A.D. 1660 vyryté na dveřní zárubni v poschodí. Toto značí: Teodóz Sirmiensis (Suľovský), Helena Guzovičová leta Páně 1660. Podle tohoto majitele se zámku říká Teodózův kaštiel. Další datování je možno vidět v kamenné tabulce umístěné na východní straně pod střechou na nádvorní straně zámku. Po rodu Sirmiensis se majitelem zámku stal Jozef Raška a následně Mikuláš Semera z Budapešti. Od něj zdědil zámek a panství jeho syn Štěpán. Ten prodal zámek i pozemky v roce 1930 celkem 69 suľovským občanům – z toho zámek dvěma z nich: Štěpánu Šefarovi a Jurákovi Durajkovi. Ti v zámku i s rodinami bydleli, ale museli zbylé podílníky předtím vyplatit. Rod Šefarů vybudoval v přízemí zámku u vstupu pohostinství s ubytováním v patře. V polovině 50. let 20. století toto soukromé pohostinství převzal do správy stát a jeho n.p. Jednota. Tuto tzv. šefarovskou část zámku v roce 1995 koupil Ing. Jozef Haroník. Paní Kateřina Durajková, poslední z majitelů tzv. durajovské části zámku, bydlela na zámku až do r. 1985, kdy zemřela. Od této doby je zámek zcela opuštěný a chátrá. Zjišťovací archeologický průzkum byl na zámku proveden v roce 1982.