Dymokurská cukrovarská drážka

Do Činěvsi byla drážka dovedena r. 1920 a v r. 1928 byla prodloužena do sousedních Velenic. Opačný konec drážky byl až v Sekeřicích. Zemní těleso drážky bylo zbudováno ze zemitého šterkopísku, který byl těžen v pískovně nedaleko Kněžic. K usnadnění přechodu přes strouhy a potoky byly stavěny betonové, výjimečně i cihlové mostky. Na zemní těleso se pokládaly dřevěné, převážně dubové pražce o délce 120 cm s rozestupem 50-60 cm. Rozchod kolejí byl 600 mm. Na rovných úsecích tratě se kolejnice přibíjely přímo na pražce, v obloucích a více namáhaných místech se podkládaly železnými podkladnicemi. V rozestupech po 200 m byly podél zemního tělesa umístěny betonové, příp. kamenné patníky se značkou CD (cukrovar Dymokury), sloužící k ohraničení pozemku a k určení kilometrické polohy. Na trati se během provozu vystřídalo 5 parních lokomotiv a přes 200 dřevěných vagonů. Trať byla v provozu do r. 1950 a do r. 1952 byla postupně snesena a zrušena. Některé její úseky dodnes slouží jako polní nebo lesní cesty. O zachování památek na tuto technickou zajímavost pečuje spolek nadšenců zvaný Společnost Činěveské historie. Jejím přičiněním byl poblíž nájezdu silnice II/330 z Činěvsi na silnici I/32 obnoven úsek drážky s ukázkou kolejového svršku, patníkem a informačním panelem. Na opačném konci obce při silnici II/330 na Nymburk lze také nalézt zbytek původního kolejiště drážky s patníkem. V přilehlém průmyslovém objektu nadšenci uchovávají zachráněné památky na drážku včetně rekonstruovaného vagonku.