Mauzoleum v Halikarnassu

Střecha stavby měla podobu egyptské pyramidy a byla složena z 24 stupňů. Střecha je zakončena plošinou, kde mělo být umístěno sousoší vozu taženého čtyřspřežím, tzv. quadriga, jehož otěže držel Mausólos se svojí ženou Artemisií. Mausoleum bylo objeveno v letech 1856–1857 expedicí vedenou archeologem Charlesem Thomasem Newtonem. Do té doby byly rekonstrukce tvořeny jen na základě fantazie spojené s popisy Plinia a jiných antických autorů. Objevené sochy a vlysy z vykopávek na místě a dále na bodrumském hradu jsou dnes většinou uloženy v Britském muzeu. Na konci 20. století proběhl revizní archeologický průzkum, který vedli dánští archeologové. Byly objeveny pozůstatky starších hrobek v sousedství a fragmenty 4 soch z Mauzolea. Na okraji naleziště byl zbudován pavilón, kde je dokumentována historie památky, pokusy o její rekonstrukci, kopie nalezené sochařské výzdoby a dílčí originální fragmenty. Pohřební komora byla jedinou místností tohoto monumentu. Uvnitř byl vlys zobrazující vozataje při závodech. Existují dvě rekonstrukce vlysu. Do hrobky se dalo dostat skrytým vchodem a když se do hrobky vstoupilo, byl spatřen vysoko klenutý strop, který končil v pyramidě. V Britském muzeu se nacházejí sochy Mausóla, Artemisie a různé jiné fragmenty různých velikostí. Mezi ty větší patří socha koně patřící možná do skupiny čtyřspřeží na vrcholu hrobky a socha lva. Ze sochy Maussola je dobře zachována hlava s vousy odpovídající orientálnímu vyobrazení. Je oděný do dlouhé tuniky. Ze sochy Artemisie není dochována tvář. Oděna je v chitonu v řeckém stylu svázaném na ramenech. Socha je vyrobena z jednoho kusu pentelského mramoru..

v Halikarnassu. Podnět pro výstavbu Mausolea měla vydat Artemísia, manželka satrapy Mausóla, který byl vládcem Kárie v letech 377–353 př. n. l. Po Mausólově smrti Artemisia ve stavbě pokračovala, sama se však jejího dokončení nedožila. Umělci na stavbě pokračovali proto, že již při její realizaci tušili, že je toto dílo proslaví. Dokončená stavba byla považována za triumf estetiky a jako taková byla Antipatrem ze Sidónu zařazena do seznamu Sedmi divů světa. Jako architekti jsou uváděni Satyros a Pýtheos. O tom, kdo tvořil výzdobu, nás informuje Plinius starší. Na východní straně to byl Skopás, na severní Bryaxis, na jižní Timotheos a na západní Leochares. Zmiňuje se také o pátém umělci, Pythovi, který měl vytvořit mramorové čtyřspřeží. Ze záznamů je známo, že v 10. století n. l. hrobka ještě stála. Ve 12. století ji však zčásti zničilo zemětřesení. Paradoxně tím bylo před křižáky zachráněno několik soch, které byly zasypány. Křižáci začali hrobku rozebírat pro stavbu hradu proti Turkům, čímž byla dokončena její zkáza. Nicméně Bodrum padl do rukou Turků až v roce 1522. V současnosti jsou na místě hrobky archeologické vykopávky a malé muzeum. Stavba byla tak velkolepá, že slovo mauzoleum přešlo do obecného jazyka jako označení pro jakoukoliv velkou hrobku, ačkoli původně spojení slov Mausól - eion znamenalo stavba věnovaná Maussólovi..