
Zámek (kaštiel) stojí v severní části starobylé obce Nitrianska Blatnica, která je doložena již r. 1185. Nachází se v malém parku poblíž kostela Povýšení sv. Kříže. Obec leží na silnici 499 z Piešťan do Topolčan při jižním úpatí pohoří Povážského Inovce. Vede odtud turisticky značená cesta k původem velkomoravské rotundě sv. Juraja a dál na vrchol hory Marhát (748 m n. m.).
Kratší průčelí obsahují zděné střešní štíty. Severozápadní nároží zaujímá čtverhranná věž. Ze středu severního průčelí dále vystupuje nízký vstupní vestibul se štítem. Ze středu jižního průčelí vystupuje výrazný rizalit s hlavním vstupem. K zámku patří také bývalá čtverhranná bašta, později pohřební kaple Leohardiovců, stojící poblíž jeho severozápadního nároží. Původně jediný přístup k zámku od jihu z vesnice lemují dvě dvoukřídlé budovy. Dále je jeho součástí také malý, volně přístupný anglický park, ve kterém dnes stojí místní základní škola..
Stavba byla dokončena roku 1578, tedy až po Ladislavově smrti. Jednalo se o opevněný objekt, severozápadně od zámku dosud stojí čtverhranná bašta, dnes sloužící jako pohřební kaple Leohardiovců. Po Zelemerovcích objekt vlastnili Héderváriovci, Huňadyovci a Esterháziovci. Ve 2. pol. 17. stol. je ve spojitosti se scelováním panství zmiňován jako majitel gróf Jan Esterházi z Galanty a poté jeho syn František Esterházi. Poté byli majiteli rody Vaiovců, Platyovců a Pálfyovců. V pol. 18. stol. byl v majetku Adama Rajčáni, archiváře uherské dvorské komory. Od roku 1870 patřil Alojzu Haasovi z Rakouska. Sňatkem pak přešel na Kurta Leonhardiho. Jeho potomci byli posledními majiteli zámku do roku 1945. Přestavby v 18. a 19. stol. smazaly pevnostní ráz zámku. Přestavbu si určitě vynutilo také zemětřesení v listopadu 1787. V 19. stol. byl založen anglický zámecký park. V roce 1945 byl objekt znárodněn a poté využíván obcí. Postupně ale zchátral a dnes (2016) je s výjimkou nové střechy v havarijním stavu..