
Vambeřice (polsky Wambierzyce, německy Albendorf) jsou vesnice a zároveň významné poutní místo s mnoha sakrálními památkami v polském Dolnoslezském vojvodství, nazývané také Slezský Jeruzalém. Leží na území historického Kladska zhruba 6 km od česko-polské státní hranice a 15 km jihovýchodně od Broumova. Vambeřice se nacházejí v kopcovité krajině na úpatí Stolových hor. Centrem obce protéká potok s biblickým názvem Cedron.
Vambeřice se nacházely na území historického Kladska, které bylo od 12. do 18. století součástí Čech a roku 1742 bylo po porážce Marie Terezie připojeno k pruskému Slezsku. Od roku 1945 leží na území Polska. Církevně však bylo území pod správou pražské arcidiecéze (diecéze královéhradecké) a teprve roku 1972 byla církevní správa předána vratislavské arcidiecézi. Již k 15. století jsou Vambeřice uváděny jako vyhlášené poutní místo. Vznik svatyně na tomto místě souvisí s mariánskou legendou ze 12. století. Podle ní měl nevidomý Jan z Ratna na místě svatyně u návrší Sion znovu získat zrak. Následně se mu zjevila postava Panny Marie, zobrazená jako dnes uctívaná soška známá pod názvem Vambeřická Královna rodin a patronka kladské země. Počátkem 18. století byla zbudována barokní svatyně Matky Boží, která měla zásadní vliv na formování okolní krajiny a přeměnu Vambeřic jako takových. Po udělení buly pro poutní slavnost roku 1718 papežem Klimentem XI. začal význam poutního areálu rapidně vzrůstat. I v souvislosti předchozích zázraků se utvářela na sklonku 17. století a zejména v průběhu 18. století Vambeřická poutní cesta z Broumovského výběžku, která s přilehlým komponovaným komplexem Slezského Jeruzaléma tvořila vzorný předobraz rozkvětu pozdně barokního mariánského kultu. Asi dvacetikilometrová poutní trasa vede z Police nad Metují do dolnoslezských Vambeřic kolem Broumovských stěn a úpatí Stolových hor, spojovala tedy Policko a Machovsko s Kladskem přes horské sedlo u Machovského kříže. Organizovaná barokní procesí byla nejrozsáhlejší na počátku 1. poloviny 18. století. V 19. století byly Vambeřice nadále častým cílem náboženských poutí i z českých zemí, proto se o nich např. ve svých poznámkách zmiňuje Alois Beer, dále pak i krásná literatura 19. století, např. Božena Němcová nebo Alois Jirásek. Vambeřická cesta byla vázána na Policko, Broumovsko, Hronovsko, Dobrušsko a Opočensko. V roce 1936 zdejší kostel navíc získal titul „basilica minor“. Bazilika Navštívení Panny Marie ve Vambeřicích z let 1715-1723 je pozoruhodnou pozdně barokní stavbou, sestávající z ochozů, vybudovaných kolem oválné chrámové lodi, a z jedenácti kaplí. V interiéru baziliky se nachází soška Panny Marie z lipového dřeva, pocházející ze 13. nebo 14. století, která byla korunována v roce 1980. Areál baziliky je památkově chráněný od roku 1950. Bazilika se tyčí nad nevelkým náměstím, ze kterého k ní vede 57 schodů se symbolickým významem. Z iniciativy tehdejšího majitele Vambeřic Daniela Osterberga zde od konce 17. století do století 19. vznikala kalvárie s asi 100 kaplemi, kapličkami a 12 branami. Potok protékající vsí se jmenuje Cedron a také názvy okolních vrchů odkazují na biblickou tématiku: Tábor, Sion nebo Oreb. Symbolika odkazuje na Jeruzalém z dob života Ježíše Krista. Mezi další památkově chráněné objekty ve Vambeřicích patří řada dalších staveb, pocházejících ze 17. až 19. století: kaple na návrších Tábor a Kalvárie, další kaple a brány v městečku a pozůstatky staršího poutnického domu. Poutní areál je ve správě řádu menších bratří (františkánů), jejichž klášter se nachází v sousedství baziliky. Ve Vambeřicích se též nachází pozoruhodný pohyblivý betlém z roku 1882 s více než 800 figurkami, zhotovený místním hodinářem Longinem Wittigem..