Oponický hrad

není přesně známá - s jistotou se ví, že hrad měl válcovou věž, stojící proti přístupové šíji na jihovýchodě. Ještě na sklonku 19. století stála věž téměř v původní dvacetimetrové výšce, ale následkem samovolné destrukce z ní zůstala stát jen malá část. Za věží bylo jádro nepravidelného půdorysu (23 x 20 m) s obvodovou hradbou. Součástí byla pravděpodobně i palácová stavba, zřejmě nepříliš velká. K vnějšímu opevnění hradu patřil okružní příkop, který se částečně zachoval na jihovýchodní a severozápadní straně. V průběhu 15. století bylo hradní jádro opevněno novou hradbou se vstupem na severní straně, kde se zachoval fragment podpěrného pilíře mostu přes příkop. V období zvýšeného nebezpečí tureckých nájezdů byly renesančně upraveny obytné prostory a zdokonaleno vnější opevnění - po roce 1542 bylo vybudováno nové zděné opevnění, zvětšující plochu předhradí na západní straně. V jeho nároží byla vybudovaná mohutná bašta zvaná Tereš třičtvrtěkruhového půdorysu, z jejichž dělových střílen bylo možné bránit přístupovou cestu. Na začátku 17. století byl vybudován v pozdně renesančním stylu nový prostorný hradní palác v severovýchodní části předhradí. Bašta Tereš byla zvýšena a upravena k bydlení. K baště byl přičleněn zadní trakt, který ji spojoval s dalším palácovým křídlem, které se kvůli stísněnosti v předhradí vysunulo před linii vnější hradby směrem na jihozápad. V jádru hradu vyrostla drobná obvodová zástavba. Systém obrany radikálně stavebně upraveného hradu tvořily předsunuté terasy, jejichž pozůstatky nasvědčují někdejší přítomnosti dřevohlinitého (bastionového ?) opevnění. Palebnou plošinu na jihovýchodě chránil ještě další příkop a křídlový val s půlkruhovým rondelem uprostřed.

Po Matúšově smrti r. 1321 vydal hrad tehdejší kastelán Jan dobrovolně královskému vojsku. Hrad byl poté v majetku koruny a ve správě královských kastelánů do r. 1392, kdy hrad s panstvím nabyly dcery Mikuláše z Čeklíse. Manžel jedné z nich, Petr ze Stráží, se stal r. 1395 jediným majitelem hradu a panství. Byl zakladatelem rodu Oponických (Apponyi) a společně se svými syny měl zásluhu na zvelebení panství i hradu. Hrad byl opevněn a sloužil jako útočiště v dobách ohrožení. R. 1430 byl hrad dobyt a poškozen husity, obratem byl však opraven. V průběhu 15. století si členové rodiny vystavěli pod hradem pohodlná sídla. Hrad tak mohl být snadno r. 1514 přepaden a vyloupen lidmi Anny Ludanické z nedalekého hrádku v Ludanicích. Sídlem se hrad stal zase v době tureckého ohrožení. V té době, roku 1542, ho dal Benedikt Apponyi stavebně upravit v renesančním stylu. Bylo zdokonaleno vnější opevnění, vybudován vodní příkop s padacím mostem na západní straně a byly upraveny obytné prostory. Tureckým nájezdům tak hrad odolal. V majetku rodu Apponyi zůstal až do svého zániku v 17. stol. Spory bratrů o majetek přispěly k zániku hradu. Roku 1645 opuštěný a neudržovaný hrad vyhořel. R. 1708 se staly ruiny hradu baštou kurucké povstalecké armády Františka II. Rákocziho, což zpečetilo jeho osud - po potlačení povstání byl hrad císařskou armádou pobořen, aby se již nemohl stát baštou povstalců. O údržbu zříceniny se od r. 2000 stará místní občanské sdružení Apponiana, které má od r. 2005 hrad v dočasném pronájmu (na 10 let). Sdružení usiluje o získání hradu do správy a obnovení věže, ve které by byla hradní expozice.