
Obec Horné Lefantovce (maďarsky Felsőelefánt) se nachází na západním Slovensku v Nitranském kraji v okrese Topoľčany na západním úpatí pohoří Tribeč, které patří do chráněné krajinné oblasti Ponitří. Na území obce stojí kostel, dvě kaple a celkem pět šlechtických sídel. Největší a zároveň nejznámější zdejší sídlo - kaštieľ (jeden z typů šlechtických sídel na Slovensku, u nás označovaný jako zámek [popřípadě tvrz]), původně klášter, stojí v lese východně od obce. Druhý poměrně známý zámek (kaštieľ), jenž je i nejstarším, se nachází v parku na východním okraji obce a třetí stojí u kostela. Kromě kaštieľů se v obci nachází další typ šlechtických sídel-kúria (kúria-skromnější sídlo nižší a střední šlechty na Slovensku, u nás označované jako zámek [popřípadě palác]). Tyto skromnější zámečky jsou zde zastoupeny dvěma stavbami. Jedna zachovalá kúria se nachází v jižní části obce. Druhá kúria (někdy též uváděná jako kaštieľ) stojí v centru severně od kostela na křižovatce ulic Hlavná a Habánská. Stavba by měla být příležitostně a po předchozí domluvě přístupná veřejnosti. V lese za obcí stojí hrobka rodu Edelesheim-Gyulai.
Již v té době byla vlastnictvím rodu Lefantovských (slovensky též Elefantyovcov), který po ní získal svůj predikát. V roce 1389 se uvádí majitel vsi Mihály Elefánti a zakladatel kláštera sv. Jana. V roce 1432 Jan z Lefantovců dokončil rukopis kalendáře, který je nejstarším dochovaným kalendářem s ikonografií pracovních činností na Slovensku. Původně renesanční zámek v severní části vsi postavila rodina Lefantovských na přelomu 16.- 17. století. V roce 1611 se vzpomíná jako kúria (skromnější sídlo nižší a střední šlechty na Slovensku, u nás označované jako zámek [popřípadě palác]). Lefantovští se ve vsi naposled zmiňují v roce 1633. Další majitelé nejsou známí. Majetky ve vsi měli i další rodiny jako např. Bartakovich, Csarada, Forgách, Edelscheim, Gyulay. Ve 40. letech 18. století byl zámek barokně přestavěn. K zámku patřil také park s hospodářským dvorem. V letech 1823-1826 proběhla klasicistní přestavba. Velký úpadek nastal v 19. století, kdy byla vybudována cesta, která oddělila zámek od parku. Ve 20. století byl zámek upraven a sloužil zřejmě jako hostinec. V roce 1996 byl vyhlášen kulturní památkou SR. V současnosti probíhá snaha o jeho záchranu. V průběhu září 2018 byla v zámku výstava v rámci Dní európskeho kultúrneho dedičstva, která se opakovala i v roce následujícím. Zámek je jednopodlažní podsklepená stavba, má dvou a trojtraktovou dispozici a půdorys ve tvaru U. Stavbě ze zadní strany dominuje představený sloupový portikus..