Bolków

V první fázi výstavby hradu po roce 1279 byla postavena oválná ohradní zeď s palácem na východě a s hranolovou věží na jihu. Palác (7x24 metrů) byl původně trojpodlažní. V suterénu byly dvě místnosti přístupné z nádvoří. V přízemí byla jediná místnost, do které vstupovalo z nádvoří portálkem. Do dvoudílného patra se vstupovalo dvěma portály z pavlače na úrovni hradebního ochozu a také schodištěm z přízemí v síle zdi do nádvoří (zazděno v 16. století). Později byl palác zvýšen o další dvě podlaží. Hranolová věž byla původně trojpodlažní, k hradbě byla přistavěna na spáru. V přízemí byly klenuté hospodářské prostory, v patře obytná místnost s přístupem z ochozu (nebo schodištěm z nádvoří), ve 2. patře byl sál, později přeměněný na kapli. Dochovala se dvě raně gotická okna (střílna v přízemí a hrotité okno v patře). V druhé fázi výstavby do roku 1301 bylo k jihovýchodní hradbě přistavěno dvouprostorové stavení, které navazovalo na hranolovou věž a také byl postaven mohutný válcový bergfrit s břitem. Nový palác respektoval výšku hranolové věže, přestože s ní nebyl původně propojen. Do přízemí se vstupovalo portály z nádvoří. Dochoval se hrotitý portál na pavlač v patře. V nádvorní stěně jsou také viditelná sdružená hrotitá okna s trojlisty v obdélníkových rámech. Není jasné, zda se do hradu vstupovalo branou na místě dnešního vstupu, nebo byla brána v blízkosti břitu bergfritu, kde je zazděný otvor. Břit věže, armovaný červeným pískovcem, směřuje do předpolí hradu. Je to 25 metrů vysoká stavba o průměru 12,3 metru, v přízemí je síla zdiva 4,5 metru, v dalších patrech 3,5. Věž byla původně trojpodlažní s klenutými stropy. Vstup do ní byl ve druhém patře, schodiště pak vedlo v síle zdiva. Přízemí bylo přístupné pouze seshora, hledači pokladů sem prolámali vchod v roce 1813. V počátku 14. století byla dostavěna budovova do proluky mezi starším palácem na východě a mladšími stavbami u hranolové věže, zde se zachoval hrotitý portál z nádvoří do přízemí. V té době už také byla na nádvoří cisterna. Důkladná renesanční přestavba hradu proběhla v polovině 16. století. Tehdy byl hrad zvýšen a dostal charakteristické slezské atiky ve tvaru vlaštovčích ocasů a půlobloučků, fasády pokryla sgrafita. Zřejmě v té době získal bergfrit i poslední čtvrté nižní podlaží s většími okny. V severní části hradu byla zvenčí k hradbě přistavěna budova tzv. Panenského paláce, který byl spojen s ostatními budovami arkádovou chodbou (zbořena v 17. století). Do paláce vede venkovní schodiště, má logii a zachoval se zdobený portál. Upravena byla i brána, ke které přibyl dlouhý přístupový koridor chráněný novou čelní hradbou se dvěma hranolovými, dovnitř otevřenými baštami. Další ohrazení vzniklo i na jihovýchodě hradu, které částečně využilo i staršího městského opevnění. Půlválcová bašta na jihu byla uzavřena zdí a změněna na bateriovou věž, podobně jako daleko vysunutá bašta na severovýchodě. V opevnění je dále hranolová věž, půlválcová bašta, bastion s půlválcovou baštičkou a branka do města. V době míru zde byla okrasná zahrada, vinice a zvěřinec.

V první polovině 14. století probíhaly další přístavby, rozšíření a úpravy hradu. Když svídnicko-javorská knížata vymřela po meči, zdědila hrad Agnieszka a po její smrti v r. 1392 připadl hrad Českému království. Na přelomu 13. a 14. století a za husitských válek byl několikrát obléhán, ale vždy se ubránil – byl považován za nejpevnější hrad oblasti a byla zde královská pokladnice. Dobyt byl (díky rozvoji vojenské techniky) až v roce 1463 vojskem českého krále Jiřího z Poděbrad, v roce 1468 jej dobyla spojená vojska Świdnice a Wrocławi a v roce 1491 jej pro změnu dobyl český král Vladislav Jagellonský. V letech 1540–1549 jej rod von Salza nechal přestavět Jakubem Parrem v renesančním slohu a byl také více opevněn. V letech 1598–1700 byl hrad v držení von Zedlitzů. Během třicetileté války odolal obléhání v roce 1640, ale o šest let později jej Švédové dobyli a poškodili. Během 17. století ztratil vojenskou hodnotu, a tak byl v roce 1703 prodán cisterciákům. V roce 1810 se hrad stal majetkem pruské vlády a začalo jeho rozebírání na stavební kámen. Kolem roku 1850 však započaly zabezpečovací práce a nakonec zde bylo zřízeno muzeum. Na konci 2. světové války byly muzejní sbírky odvezeny do Wierzchosławic, kde je rozkradli sovětší vojáci. V roce 1957 provedl na hradě Olgierd Czerner archeologický průzkum.