Świny

století. Nový hrad původně sestával pouze z donjonu na nejvyšším místě ostrožny, který nechal Henrich postavit zřejmě po svém návratu z Rhodosu (kolem roku 1330). Je to věž o rozměrech 12 x 18 metrů se sílou zdi až 2,5 metru a původně byla pětipodlažní s plochými stropy, celková výška byla 24 metrů. Vstup byl původně portálkem v prvním patře ve východní stěně – zachovalo se část ostění a drážky po zvedací mříži. Níže na vnější zdi je mohutný krakorec, zřejmě pozůstatek podesty pro schodiště. Velká okna jsou z pozdější přestavby, ale v delších stěnách se zachovala původní zazděná okna – široká půlkruhově zakončená s vyzděným ostěním a hrotitá s pískovcovým ostěním. Po prevetech zůstaly ve stěnách zbytky krakorců v druhém a třetím patře v severní stěně. Při přestavbě bylo přízemí rozděleno na tři prostory, zaklenuto a proměněno ve sklep. Palác se dvěma štíty západně za věží a zděná hradba pocházejí zřejmě z 15. století. Toto křídlo propojovala s donjonem zeď s bránou. Zachovalo se obvodové zdivo s okny, u brány se dochovalo ostění, drážky po zvedací mříži a arkýř (ten je zřejmě pozdější). V nádvoří bývala dnes zasypaná studna. V 16. století vzniklo jižně od věže a paláce dolní nádvoří, bylo vybudováno nové opevnění a byl přestavěn donjon – ten byl přepatrován a byla vybourána velká okna, stropy dostaly štukovou výzdobu, která se zachovala v okenních nikách. Na západní straně věže byl vybudován schodišťový přístavek – dnes se zbytky sgrafitové výzdoby. V letech 1614–20 vybudoval Johann Sigismund nové vnější opevnění s dvěma válcovými baštami a pětibokým bastionem. Do další výstavby se pustil po třicetileté válce v letech 1649–64, kdy na severovýchodě vyrostl tzv. bránový zámek – nový dvoukřídlý palác o třech podlažích s průjezdem. Brána a branka pro pěší mají raně barokní rámy s erbem Schweinichenů. V nárožích paláce jsou dvě válcové věže, téměř v celé své hmotě vysunuté před hradbu. Přes příkop k bráně vede most z předzámčí, které bylo využíváno nejspíš jako hospodářské zázemí. Dnes tu stojí kostel. Před přezámčím stával zemní bastion – cca 200 metrů od zámku..

Jinak je lokalita poprvé zmíněna v papežské bule z roku 1155. Další zmínka je z roku 1245, kdy je sídlo jmenováno mezi 23 kastelánskými hradisky wrocławské diecéze – tak fungovalo až do 2. poloviny 13. století. Význam ztratilo po založení výhodněji položeného Bolkowa s městem Bolkenhainem – první zmínka o Bolkowu je z roku 1277. Nedlouho po tomto roce se tu usadil rytířský rod Świnků (von Swyn, de Swyne, Zuini, Swein a nakonec von Schweinichen) a zůstal tu až do počátku 18. století. Jako první je zmíněn v roce 1288 Johannes de Swyn a po něm v průběhu 14. století Güntzel, Peter, Kondrád a Henricus. Posledně jmenovaný byl rytířem v družině knížete Henryka I. Javorského a podnikl v roce 1323 křížovou výpravu na Rhodos. Zřejmě on nechal postavit mohutný donjon, který dodnes vévodí celému hradu. Behem 14. a 15. století se hrad postupně rozšiřoval, ale k největší přestavbě došlo v 1. polovině 17. století za Johanna Sigismunda von Schweinichen, který přestavěl hrad v duchu pozdní renesance na zámek s moderní fortifikací. Sigismundem vymřela v roce 1664 hlavní větev rodu a sídlo přebírá chudší boční větev – ta vymírá v roce 1702 Georgem Ernestem von Schweinichen. Definitivně byl zámek opuštěn po roce 1769, nakonec ho koupil v dražbě pruský ministr Johann Heinrich von Churschwand. V první polovině 19. století nechal pruský král Friedrich Wilhelm IV. zpracovat projekt na celkovou dostavbu objektu, ten ale nebyl realizován. Vichřice v roce 1868 a požár v roce 1876 zámek proměnily v ruiny. Zabezpečovací práce proběhly až ve 30. letech 20. století díky místnímu spolku. Za 2. světové tu byly uskladněny letecké motory Wehrmachtu. Od roku 1991 je zřícenina v soukromých rukou. V roce 2019 byl schválen projekt rekonstrukce a částečné dostavby objektu na hotelově-gastronomický areál..

Rytíř Konrád se jednou nechal slyšet, že když už ho má odnést čert, tak ať je to při pitce a s pohárem v ruce. V tu chvíli do něj uhodil blesk, rytíř se svalil na zem, pohár se roztavil a oblil mu ruku – aby se s ním už nikdy nemusel loučit..