Lipa Górna

Klenuté přizemí, přístupné portálem od jihu, plnilo hlavně skladovací funkci. Přístup do vyšších pater není úplně jasný. Při přestavbě, kterou prováděli von Zedlitzové, bylo postaveno při jihozápadním nároží věže venkovní dřevěné schodiště. Zároveň byla věž obestavěna dalšími obytnými budovami. Podsklepený trojprostorový palác byl postaven na jih mezi věž a hradbu. Přístup z paláce do věže původním portálem byl rozšířen. Na východě uzavírala dispozici mohutná budova kuchyně s klenbou přecházející do dýmníku centrálního komínu, která stojí na lichoběžníkovém půdorysu (7,7x9–9,8 metru). Je to patrně nejstarší dochovaný kuchyňský objekt ve Slezsku (přestože část klenby a dýmníku pochází až z rekonstrukce v 1. polovině 19. století). V kuchyni je vyzděná studna a výlevka vytesaná z jednoho kusu pískovce. S palácem byla kuchyně spojena širokou arkádou. Na východní část kuchyně navazuje sklepení, nad kterým snad stála novější budova, která už podlehla zkáze. Další středověké sklepy jsou v severozápadním nároží. Na západě od celého komplexu byla vystavěna čelní hradba s téměř tři metry vysokou bránou. Na severu a na východě se hradba nedochovala. Další významnou přestavbu v romantickém duchu prodělala tvrz až v 1. polovině 19. století, kdy na věži přibylo cimbuří a velká okna, byl opraven dymník komína nad kuchyní, opraveno jižní křídlo a znovu postaven objekt na severozápadě..

Po Lipě se poprvé píše v roce 1419. Ještě před rokem 1450 přechází zboží do rukou von Zedlitzů. Ti sídlo na přelomu 15. a 16. století výrazně přestavují a rozšiřují jeho obytnou plochu. V dalších století tvrz drželi rody von Reibnitz a von Niptsch. Na počátku 19. století hrozil tvrzi zánik rozebráním zdiva na stavební kámen, ale v roce 1834 ji koupil hradbě von Stillfried-Rattonitz a přestavěl ji v romantickém novogotickém stylu. Od 2. světové války objekt opět chátrá, od roku 1972 je v soukromých rukou..