
Vápencová jeskyně Baltzola je na jižní straně pohoří Urkiola, které je součástí Baskicko-kantaberských hor. Kantaberské hory se táhnou podél celého severního pobřeží Španělska. Z Bilbaa můžeme k Baltzole podniknout jednodenní výlet. Jeskyně je na dně skalní soutěsky, která navazuje na údolí řeky Indusi. Z údolí k ní vede turisticky značený chodník od parkoviště. Poblíž je také zastávka autobusu A3925 z Bilbaa do Ubide. K jeskyni se můžeme vypravit pěšky také přes hory z opačné strany hor z města Durango, vzdáleného přibližně 12 km severovýchodním směrem. Do Duranga jedou vlaky baskického státního dopravce Euskotren z Bilbaa a San Sebastianu. Po silnici dojdeme z Duranga do vsi Mañaria, kde začíná žlutá turisticky značená cesta. Tou dojdeme lesem do sedla ve výšce 620 m. Odtud sestoupíme po zpevněné lesní cestě do osady Baltzola a po žluté značce k jeskyni.
Jeskyně má tři vstupní otvory. Její přední část byla donedávna volně průchozí a místními velmi oblíbená. Na jaře 2021 ale někteří lidé, kteří ji navštívili, onemocněli Q horečkou. Jeskyně je proto do odvolání uzavřená. Hned nad Baltzolou je v soutěsce jeskynní tunel Abaro, kterým protéká potok Lapikoerreka. Pod Baltzolou je na začátku soutěsky skalní brána Jentilzubi a nepřístupná jeskyně Axlor.
Střední a horní otvory poskytují vstup přímo do rozměrného dómu jeskyně, který je bez krápníkové výzdoby. Ke vstupu otvorem Gibeldar je třeba mít přenosné světlo. Na severní konec dómu navazuje zadní část jeskyně, která byla vždy oplocená a veřejnosti nepřístupná. Délka celého jeskynního systému je 2 160 m..
Potok patrně jednu dobu protékal jižní částí jeskyně, později se od ní odklonil a pokračoval v hloubení dna soutěsky v jejím sousedství. Stále ale protéká výše položeným jeskynním tunelem Abaro. Níže ležící skalní brána Jentilzubi je patrně také pozůstatkem jeskynního tunelu. V jeskyni žili lidé v době mladšího paleolitu (doba Magdalénien, 15 000 až 9 000 př. n. l.). První archeologický výzkum provedl německý badatel F. Jagor v roce 1866. Další výzkum provedl Gálvez Cañero v roce 1912. Nálezy z obou výzkumů jsou dnes nezvěstné. V roce 1979 byly v jeskyni objeveny hroby z doby měděné a bronzové. V roce 2016 byly objeveny skromné jeskynní malby. Ve východní části Kantaberských hor jde o vzácný objev. Do jara 2021 byla volně průchozí jeskyně oblíbeným cílem místních turistů. Na jaře 2021 několik lidí, kteří jeskyni navštívili, onemocnělo Q horečkou. Deset lidí skončilo v nemocnici, dalších devatenáct mělo mírnější příznaky. Horečku způsobuje koko-bacil Coxiella burnetiid, který se přenáší vdechnutím kontaminovaného aerosolu a prachových částic. Za zdroj onemocnění jsou považována chovná zvířata, která zde byla volně na pastvě. Jeskyně byla veřejnosti uzavřena a ve vstupech byly zřízeny elektrické ohradníky. Ty mají zabránit vstupu zvířat i lidí. Uvnitř byla provedena dezinfekce, jejímu plnému provedení ale brání kolonie netopýrů. Jeskyně zůstala uzavřena i v roce 2022..