katedrála sv. Jakuba

Katedrála má svůj název od patrona Bilbaa, apoštola Santiaga el Mayor. V roce 1819 získala hodnost baziliky minor a byla prvním kostelem, který tento titul získal v Baskicku. Po ničivých povodních v roce 1983, kdy vody napadly celé Staré Město Bilbao a zaplavily katedrálu. Bylo přikročeno k opravě a čištění interiérů i exteriérů poškozených povodní. Akce trvaly až do roku 2000. Výsledkem této obnovy je dnes katedrála v dokonalém stavu konzervace. Katedrála v Bilbau vyniká především svou malou velikostí a kompaktností svých gotických prvků. Rozměry jsou 51,5 m na délku, 22,3 m na šířku, 22,5 m na výšku v hlavní lodi. Takeláž je velmi jednotná, z pískovcového kvádrového zdiva a uvnitř nabízí krásnou barvu, vínovou s žilnatinou. Protože byl chrám původně pouhým farním kostelem, není chór umístěn v centrálním prostoru lodi v úrovni terénu, jak je u katedrál obvyklé, ale je vyvýšený v první části lodi, v její přední části. Jsou v něm umístěny klasické varhany postavené v roce 2001 a umístěné v roce 2002..

Současná budova nahradila dvě předchozí na stejném místě a se stejným nasazením. První byla postavena před rokem 1300. Druhý chrám byl v podstatě rozšířením předchozího, vynuceným růstem městského jádra. Tento druhý chrám byl v roce 1374 zničen požárem. Katedrála postavená po katastrofě v roce 1374 je výsledkem dlouhého a kumulativního období různých prvků, kostel, ambit, sakristie a fasáda věže. Práce započaté na konci 14. století, v souladu s tehdy převládající klasickou gotikou, pomalu pokračovaly dlouhé století. V polovině 15. století bylo dokončeno triforium a loď s pěti centrálními kaplemi; Ve druhé polovině století se pracovalo na dalších kaplích v apsidě a později i na bočních kaplích lodi. Chrám je vysvěcen na počest apoštola svatého Jakuba Většího, ve španělštině Santiago, a to díky tomu, že je tranzitním místem pro poutníky, kteří následovali severní větev Cesty svatého Jakuba. Katedrála v Bilbau by se neměla zaměňovat s katedrálou v Santiagu de Compostela..