Liptovský Ján

Jana Křtitele a nedalekým hrádkem. Podle zasvěcení zdejšího kostela získala svůj název celá dědina a po ní predikát místní rod Svatojánských (Szentiványi, Svätojánskovci, Svätojánski, ze Swatého Jana, Swathojansky). Za zakladatele rodu je považován Bodó (doložený v letech 1286–1293). Postupně se rod značně rozrůstal a každý chtěl mít svoje vlastní sídlo. Vlastnili doly na drahé kovy, rozsáhlé lesy a v 16. století již patřili k nejbohatším rodům horního Liptova. Bohumír Svatojánský pozval hlavního stavitele Gilberta z Paříže. Na základě jeho plánů vniklo postupně v řadě podél toku Štiavnice několik zámečků. Jedním z nejstarších a nejhodnotnějších je tzv. Nemešovský-Barnovský kaštieľ. Renesanční, zřejmě opevněný zámek byl postaven nejpozději v roce 1588, což dokumentuje krb ve vstupní místnosti na jihu, který vznikl v témže roce. Nad kamenným nadpražím a šambránou je umístěn erb zakladatelů sídla, rodu Svatojánských. Vnitřní dispozice byla později barokně přestavěna. Hlavní objekt má zaklenutou reprezentační síň. K západní straně zámečku byla v letech 1590-1600 přistavěna dělená dvoutraktová přístavba. Objekt získal půdorys přibližně tvaru písmene T. Zámeček je na východní straně oddělen od ulice zvýšenou terasou. Podle pojmenování stavby je zřejmé, že ji někdy v 19. století obývali Nemešové (Nemešovci) a Barnové (Barnovci). Lze předpokládat příbuzenské vztahy těchto šlechtických rodů se Svatojánskými nebo prodej objektu. Konce 19. století zámek koupila (údajně od Svatojánských) rodina Filových, která jej vlastnila do roku 1981. Dnes objekt patří Hydrometeorologickému ústavu..