kostel Panny Marie

Patrně v rozmezí let 1260-80 byla na místě románského kostelíka postavena raně gotická jednolodní svatyně kopírující tvarem původní kostelík, rozšířená na severu o sakristii překlenutou v roce 1300 těžkou blokovou křížovou klenbou. Nejdříve od 13. století se se svatomarskou (původní název obce Liptovská svatá Mara) farností spojuje úřad liptovského vicearcidiakonia. Ve druhé polovině 14. století a na počátku 15. byl interiér vyzdoben nástěnnými malbami, jejichž část byla v roce 1973 sejmuta a přenesena do liptovského skanzenu, kde byla opět použita v kopii původního kostela.(dnes je možno tuto malbu vidět na severní stěně lodi a presbyteriu). Část této malby představuje výjevy ze života Krista-navštívení, narození a představení Krista v chrámě (obřízka), část představuje výjev soudu. Celistvě se zachovala malba s Bolestným Kristem (Imago Pietatis), presentovaná dnes v presbyteriu nad vstupem do sakristie. Od 15. století se Liptovská Mara stává titulárním probošstvím Panny Marie. Přibližně od třicátých let 14. století až do roku 1582 se ve Sv. (Liptovské) Maře pravidelně scházelo shromáždění liptovské šlechty-generální kongregacie. Zasedala zde i stoličná sedrie. Koncem 15. století byl rozšířen a polygonálně uzavřen presbytář, zaklenut síťovou klenbou a na jeho severní stěně bylo osazeno výtvarně náročné ztvárnění kamenného pastofória. Jednotlivé kamenné články byly zvýrazněny červeným kvádrováním. Začátkem 16. století byl kostel rozšířen o jižní boční loď, otevřenou do původní lodě arkádou se sloupy zdobenými figurální výzdobou. Při této stavební akci bylo na východní stěnu presbyteria přemístěno kruhové okno a do jižní zdi boční přístavby byl osazen starší gotický portál. Posledním velkým zásahem do definitivní podoby kostela byla přístavba barokní věže ve středě průčelí jižní lodi v roce 1635. Ve druhé polovině 16. a takřka po celé 17. století sloužil kostel evangelíkům. Velký zlom v osudu kostela znamenal počátek 70. let 20. stol, kdy bylo rozhodnuto o vybudování vodního díla Liptovská Mara, které mělo zatopit mnoho liptovských sídel, včetně kostela Panny Marie v Liptovské Mare. V letech 1972-73 se v původním kostele konal rozsáhlý památkovo-archeologický, historicko-architektonický, uměleckohistorický a restaurátorský výzkum, který objasnil vývoj této cenné liptovské stavby. Všechny důležité kamenné články, nástěnné malby, kamenné epitafy a podobně jako všechen mobiliář kostela před výzkumem, byly transferovány a uloženy v Muzeu liptovské vesnice v Pribylině. V letech 1983-1996 byl ve skanzenu kostel znovu postaven. V rámci rekonstrukce jeho původní podoby byly na své původní místo osazeny všechny kamenné prvky. Během těchto prací probíhalo v Bratislavě (Prešpurku) restaurování oltářů, kazatelnice a lavic původního vnitřního vybavení kostela. V letech 1996-98 byly veškeré původní části a prvky na svém místě v kopii původního kostela. Na své původní místo byly uloženy i nástěnné malby a kamenné epitafy. Dne 13. 9. 1998, při příležitosti Dne evropského kulturního dědictví, byla tato významná kulturní památka regionu Liptova slavnostně zpřístupněna veřejnosti..