
Liptovský Ján (dříve Liptovský Svätý Ján, Svätý Ján, maďarsky Szentiván) je lázeňskou obcí ležící v okrese Liptovský Mikuláš v ústí Jánské doliny do Liptovské kotliny, pod výběžkem Nízkých Tater. Protéká jí říčka Štiavnica, která se asi 1 km severovýchodně od obce vlévá do Váhu. Jižně od obce se nachází Muzeum miniatur. Liptovský Ján je nejen turistickým centrem, ale má i množství historických staveb. Nejvýznamnější je dominantní gotický římskokatolický farní kostel sv. Jana Křtitele. Další sakrální stavbou je evangelický farní kostel augsburského vyznání. V poloze Hrádok se nachází lokalita zaniklého středověkého hrádku a na vrcholu Kameničná bylo výšinné hradisko. Tím však výčet pamětihodností zdaleka nekončí. Liptovský Ján je zcela unikátní počtem drobných šlechtických sídel, a to nejen na území Slovenska, ale i celé střední Evropy. Jedním z nich je tzv. Bohumírovský kaštieľ (zámek vyšší a střední šlechty) čp. 128. Zámek stojí v jižní části obce v ulici Jána Čajaka.
Podle zasvěcení chrámu sv. Janu Křtiteli získala svůj název dědina a po ní predikát místní rod Svatojánských (Szentiványi, Svätojánskovci, Svätojánski, ze Swatého Jana, Swathojansky). Za zakladatele rodu se obecně považuje Bodó (doložený v letech 1286–1293), otec Štěpána (doložený 1339-1358) a Ladislava (1349). Postupně se bohatý rod vlastnící doly na zlato značně rozrůstal a každý chtěl mít svoje vlastní sídlo. Cestovali po světě a tam viděli, jak žije šlechta na Západě. Bohumír Svatojánský pozval hlavního stavitele Gilberta z Paříže. Postupně vznikla v řadě podél toku Štiavnice řada sídel. Zámek čp. 128 postavili příslušníci rodu Svatojánských (Szentiványi) pravděpodobně 17. století. Podle názvu objektu zámek později vlastnil zřejmě šlechtický rod Bohumírů (Bohumírovcov). Podle toho, že nešlo o prostě místní občany, lze usuzovat, že zámek koupili již v 19. století. V 19. a 20. století byl objekt přestavěn, což radikálně změnilo vnitřní dispozici a odrazilo se i na fasádě. Dnes objekt slouží jako penzion Diplomat..