
Liptovský Ján (dříve Liptovský Svätý Ján, Svätý Ján, maďarsky Szentiván) je lázeňskou obcí ležící v okrese Liptovský Mikuláš v ústí Jánské doliny do Liptovské kotliny, pod výběžkem Nízkých Tater. Protéká jí říčka Štiavnica, která se asi 1 km severovýchodně od obce vlévá do Váhu. Jižně od obce se nachází Muzeum miniatur. Liptovský Ján je nejen turistickým centrem, ale má i množství historických staveb. Nejvýznamnější je dominantní gotický římskokatolický farní kostel sv. Jana Křtitele. Další sakrální stavbou je evangelický farní kostel augsburského vyznání. V poloze Hrádok se nachází lokalita zaniklého středověkého hrádku a na vrcholu Kameničná bylo výšinné hradisko. Tím však výčet pamětihodností zdaleka nekončí. Liptovský Ján je zcela unikátní počtem drobných šlechtických sídel, a to nejen na území Slovenska, ale i celé střední Evropy. Jedním z nich je tzv. Kazimírovský kaštieľ (zámek vyšší a střední šlechty) čp. 247 stojící na jihu obce v ulici Starojánska. Objekt slouží jako rodinný dům.
Venkovní schodiště a terasa měly litinové novogotické zábradlí. Druhý vstup do zámku vedl ze suterénu. Vstupní síň měla stejnou šířku jako celý střední trakt, čímž se vytvořil relativně velký sál, jehož stěny byly ozdobeny romantickými výjevy. Na čelní straně se nacházel profilovaný krb. Podlaha byla dřevěná, dekorovaná geometrickými tvary. Fasády jsou bohatě členěné římsami nad okenními arkádami a vertikálně dělené pilastry. Zajímavé jsou komíny (kochy), které sloužily na vývod kouře z černé kuchyně a využívaly se i k uzení masa a sýra. Na jižní straně stály hospodářské budovy..
Jana Křtitele. Podle jeho patrocinia získala svůj název dědina a po ní predikát místní rod Svatojánských (Szentiványi, Svätojánskovci, Svätojánski, ze Swatého Jana, Swathojansky). Za zakladatele rodu se obecně považuje Bodó (doložený v letech 1286–1293). Postupně se rod značně rozrůstal a každý chtěl mít svoje vlastní sídlo. Vlastnili doly na drahé kovy, rozsáhlé lesy a v 16. století již patřili k nejbohatším rodům horního Liptova. Bohumír Svatojánský pozval hlavního stavitele Gilberta z Paříže. Postupně vzniklo podél toku Štiavnice mnoho zámků a zámečků. Jedním z nich je tzv. Kazimírovský kaštieľ (zámek vyšší a střední šlechty). Zámek postavili příslušníci rodu Svatojánských (Szentiványi) již v 16. století. Prostory pro suterén byly vytesány do svahu a materiál byl používán na stavbu. Ve sklepech pod zámkem spávalo služebnictvo a vařilo se v něm. V těchto prostorách se také skladovalo, třídilo a uncovalo zlato ze svatojánských dolů. Historik Hlavienka říká, že ročně vydolovali kolem 200 kilogramů mimořádně čistého zlata. Zdejší zlato se užívalo i k výrobě kremnických dukátů. Zřejmě v první polovině 19. století byl zámek od základů přestavěn na moderní klasicistní sídlo. V 60. letech 19. století bylo přistavěno neogotické schodiště s terasou a litinovým zábradlím. V roce 1902 se v zámku hrálo první ochotnické divadelní představení. Někdy po I. světové válce koupil zámeček místní obyvatel a dodnes v něm bydlí jeho rodina..