
Vzhledem k rozvoji židovské obce ve městě přestávala postačovat novorománská stavba z roku 1853. Proto byla v letech 1909–11 podle projektu známých drážďanských architektů Williama Lossowa a Maxe-Hanse Kühna postavena v přechodném stylu mezi secesí a modernou nová monumentální modlitebna s vysokou mohutnou věží. Tvoří dominantu vilové čtvrti nad levým břehem Lužické Nisy. Potřebám židovské obce sloužila až do pogromu 9. 11. 1938, zvaného Křišťálová noc. Vyhnul se jí sice osud většiny německých synagog, tedy vypálení a následné poboření, byla však poškozena střecha její věže a stavba sloužila dále jako skladiště. Vzhledem k tragickému osudu zdejší židovské komunity se tento stav nezměnil ani po roce 1945. Téměř okamžitě po převratu v bývalé NDR začaly práce na její obnově a úpravě na vzdělávací a informační středisko, které pokračují dosud.