
Velký pětilodní kostel na návrší na levém břehu Lužické Nisy, presbytář vysazen na vysokou terasu, ve které se ukrývá "dolní kostel", kaple sv. Jiří. Západní průčelí s výjimkou vnějších bočních lodí románské, vlastní kostel pozdně gotický, nástavby na věžích betonové novogotické. Vnitřní zařízení většinou z 16.–18. století, nejvýznamnějším kusem jsou tzv. Sluneční varhany (Sonnenorgel) na západní kruchtě.
Při založení kolonizačního města, které čeští panovníci osadili obchodníky a řemeslníky z Durynska a Frank, byl založen i nový farní kostel, původně zasvěcený svatým Petru a Pavlovi. Dochované prvky románské basiliky jsou datovány do první třetiny 13. století (zejména spodní část středu západního průčelí). Původní kostel přestával rostoucímu městu postačovat. Dne 8. 5. 1423 byl proto položen základní kámen stavby nové trojlodní haly, která měla basiliku nahradit. Stavbu zpomalovaly probíhající husitské války a následné konflikty mezi lužickým Šestiměstím a severočeskou šlechtou. Roku 1454 silné deště a nedostatečné založení těžké stavby způsobily zřícení nového východního závěru. Přesto byl o 12 let později dokončen halový chór a začala demolice původního kostela, který uvolňoval místo nové, nyní již pětilodní stavbě. Její zaklenutí bylo ukončeno zřejmě roku 1495. Pod východním závěrem navíc v letech 1423–57 vznikla kaple sv.… číst dále