Kostel od jihozápadu
© Ivan Grisa 10/2011
Typický řádový kostel s dlouhým a vysokým chórem, vysokou hlavní lodí a boční lodí, vzniklou z ramene křížové chodby někdejšího kláštera. U severního boku presbytáře hranolová věž, v horní části osmiboká, s barokní helmicí. Západní průčelí vrcholí panelovaným štítem, uspořádání oken jasně prozrazuje rozdíl ve výšce i šíři obou lodí. Presbytář sklenut klenbou z konce 14. století, hlavní loď síťovou klenbou parléřovského typu z přelomu 15. a 16. století. Nad boční lodí tribuna, jižně od ní centrální kaple sv. Barbory. Hlavní oltář, kazatelna a lavice v lodích barokní, v jižní části chrámu gotické dřevořezby z 15. a počátku 16. století (Kristův odpočinek, Zlatá Maria, Kladení do hrobu).
Františkáni přišli do vznikajícího gotického města roku 1235. Záhy poté začali u tehdejších západních hradeb stavět pozdně románský kostel a klášter. Jednolodní sálový kostel s okrouhlou apsidou stál v místě hlavní lodi dnešní stavby. V letech 1371–81 byl postaven dnešní vysoký a dlouhý presbytář, na jeho severním boku spodní část věže. V té době stál již kostel na jižní straně nového velkého náměstí v rozšířené části hrazeného města. Od roku 1454 nahrazovala původní loď nová stavba, zaklenutá kolem roku 1500. Do prostoru kostela bylo jako vedlejší loď zapojeno severní křídlo křížové chodby kláštera s kaplí sv. Barbory, postavenou před rokem 1385. Koncem 15. století vznikla i horní část osmibokého nástavce věže. Od roku 1563 sloužil kostel protestantům. Část vnitřního zařízení zanikla při požáru roku 1713, naštěstí se dochoval cenný soubor plastik z 15. století, prozrazující silné vzájemné ovlivňování mezi Horní Lužicí… číst dále
|
Přihlášení |
