Karpniki

V roce 1476 se zmocnila majetku význačná rodina Schaffgotsch. Hans Schoff zvaný Gotsche byl prvním v rodině, který se stal vlastníkem panství Karpniki. Dále vlastnil nedaleké zámky Kamienica a Chojnik. Panství zůstalo v rukou rodu Schaffgotschů až do roku 1580. Majitelé hradu se několikrát měnili a v roce 1725 se stal opět majetkem rodu Schaffgotschů. Franz Wilhelm von Schaffgotsch zemřel bezdětný v roce 1774 a panství Karpniki bylo předáno do královské správy. O tři roky později v únoru 1777 se hrad stal součástí majetku cisterciáckého kláštera Krzeszów. V roce 1784 koupil panství hrabě Friedrich Wilhelm von Reden, a v roce 1787 je zmíněn jako vlastník Karl Georg Heinrich hrabě von Hoym, který jej prodal Casparu Conradu von Zedlitz. Majetek zůstal v rukou rodiny von Zedlitz až do roku 1822, kdy její poslední majitel svobodný pán Otto von Zedlitz und Neukirch prodal majetek bratru pruského krále, Wilhelmu von Preussen a jeho manželce princezně Marii Anně, rozené lantkraběnce Hesse-Homburg. Byla to právě rodina Hohenzollernů, která se nejvíce podepsala na současné podobě zámecké budovy, když nechala v letech 1838-1846 provést výraznou novogotickou přestavbu podle projektu významného německého architekta Friedricha Augusta Stülera. Po smrti prince Wilhelma v roce 1851 (princezna Marie Anna zemřela v roce 1846), majetek přešel na jejich starší dceru Elisabeth, která byla od roku 1836 manželkou prince Karla von Hesse. Panství zůstalo hessenskému rodu až do roku 1945. Poslední majitelem byl princ Ludwig von Hessen und bei Rhein, vnuk princezny Alžběty a pravnuk princezny Marie Anny a prince Wilhelma. Během druhé světové války byl zámek jedním z míst určených Güntherem Grundmannem jako muzejní úložiště. V obavě před bombardováním přestěhoval poslední majitel Ludwig von Hessen umělecké sbírky z Darmstadtu a uskladnil je na zámku Karpniki. Mezi shromážděnými uměleckými díly byla i „Darmstadtská Madona“ - malba Hanse Holbeina mladšího z 16. století. V lednu 1945 byly sbírky přemístěny dále do Německa a skryty před blížící se Rudou armádou. Po druhé světové válce od února 1946 do 1949 v zámku sídlila Lidová Univerzita - jednalo se o první instituci tohoto druhu v Dolním Slezsku. Byl to pětiměsíční kurz zaměřený na přípravu dospělých mladých lidí ke kulturně-osvětové činnosti ve venkovských oblastech. Studenti pocházeli z různých regionů Polska. Pak budova zámku zůstala několik let prázdná. Teprve v roce 1956 zde byl zřízen dětský domov. První poválečné opravy byly provedeny až v roce 1962, kdy zámek dostal novou střechu. Zámek měl sloužit jako rekreační prázdninový tábor, ale v roce 1973 byl jeho stav tak špatný, že byl opuštěn. V následujících letech bylo učiněno několik pokusů najít budově využití, ale všechny selhaly. Zámek několikrát změnil majitele a navzdory mnoha opravám a záchranným stavebním pracím postupně chátral. Zámek hojně navštěvovali vandalové a zloději, roku 1993 se podařilo zabránit krádeži renesančního portálu, který měli zloději již připravený k odvozu. Záchrana přišla až v roce 2009, kdy zámek i s okolím koupila developerská firma a navrátila mu jeho původní slávu. Zámek je nyní opraven a je v něm hotel.