kostel Nanebevzetí Panny Marie

století se dochovaly boční oltáře sv. Františka Xaverského a sv. Ignáce z Loyoly s obrazy od J. Grasmaira z r. 1729. Z 18. století se zachovaly i nástropní malby v presbytáři a kostelní lavice ve všech lodích. Je zde umístěn pozdně barokní obraz sv. Josefa z r. 1770 od Antona Schmidta a obraz sv. Michaela archanděla od T. Pestyho z r. 1850. Dále pozdně barokní křtitelnice, čtyři barokně-klasicistní zpovědnice ze 2. poloviny 18. století, nad kterými jsou umístěny reliéfy s motivy Marnotratný syn, Marie Magdaléna myje Kristovi nohy, Kristus a setník a Kristus předává Petrovi klíče. Varhany jsou barokně-klasicistní z r. 1882, vyrobené firmou Rieger z Budapešti. Hlavní oltář z r. 1806 je klasicistní s obrazem Nanebevzetí Panny Marie od vídeňského malíře V. Fischera z r. 1809. Boční oltáře sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého jsou klasicistní z 1. čtvrtiny 19. století. Oltářní obraz sv. Josefa je od F. Lütgendorffa z r. 1838 a oltářní obraz sv. Jana Nepomuckého je dílem T. Czauczika z r. 1835. Klasicistní obraz Narození je od F. Häniga z r. 1863. Klasicistická kazatelna z 2. poloviny 18. století je postavena na starším kamenném korintském sloupku z původní gotické kazatelny..

Mikuláši, byl zřejmě postaven někdy v první třetině 13. století z přesně opracovaných kvádrů zeleného andezitu. Původní dispozice měla podobu trojlodní baziliky s příčnou lodí (transeptem), se čtvercovou věží, čtvercovým chórem a polygonální střední apsidou, kterou doplňovaly půlkruhové boční apsidy. V písemných pramenech se kostel sv. Mikuláše zmiňuje roku 1275, kdy měl být předán (nebo vrácen) žebravé řeholi dominikánů. Dominikáni dostali již existující a v tom čase zřejmě nevyužívaný románský kostel, vedle něhož začali budovat již gotický klášter. Výstavbu výrazně ztěžoval svažitý terén, který omezil původní klášter na dvě křídla, severní a východní. Výškový rozdíl mezi klášterním rajským dvorem a podlahou kostela dosahoval až 2,5 metru. Rajský dvůr byl ze tří stran obklopen křížovou chodbou, která zřejmě vznikla až ve 14. století. V 15. století proběhla přestavba a zřejmě došlo i k přenesení patrocinia ze zrušeného kostela Nanebevzetí Panny Marie, který byl přestavěn na hrad Starý zámok. Klášter dominikánům sloužil do roku 1536, kdy přišli němečtí protestanti a v klášteře vznikl chudobinec. Po roce 1669 nově příchozí jezuité klášter přestavěli na své gymnázium. V 17. století kostel prošel přestavbou. V letech 1755-1757 si jezuité vybudovali jižně od kostela rezidenci, která vznikla spojením dvou starších renesančních domů. Na fasádě domu se dodnes zachovala freska světce s datováním 1751 a nad ní sluneční hodiny. V letech 1757-1758 se uskutečnila další přestavba kostela. V roce 1768 došlo i k přestavbě bývalého kláštera pro potřeby jezuitského gymnázia. V roce 1773 byl jezuitský řád zrušen. Budovu gymnázia jako jedinou z někdejších klášterních objektů převzali do užívání piaristé a zřídili zde piaristické gymnázium. V roce 1776 svěřili kostel farnímu kléru a stal se hlavním farním kostelem. Rezidence se stala farní budovou, kterou s areálem kostela spojuje krytá dřevěná chodba. Po roce 1806, kdy chrám vyhořel, došlo k poslední rozsáhlé přestavbě J. I. Tallherrem, při níž získal současnou podobu. Po stranách románské věže byly přistavěny dvě menší hranolovité věžičky. Roku 1933 byl dlouho nevyužívaný klášter pro špatný stav zbořen. Od začátku 90. let 20. století se v lokalitě realizovalo několik etap lokálních archeologických výzkumů. Dnes není lokalita celoplošně prozkoumána ani zajištěna proti degradaci. Nyní se nachází v části lokality provizorní asfaltové parkoviště. Zachovala se pouze ruina provizorně zakryté horní části východního křídla. Původní přízemí východního křídla se stalo suterénem. Jeho technický stav je však špatný..