
Městský hrad zvaný Starý zámok (slovem zámok je ve slovenském prostředí v odborné literatuře označován zachovalý a upravený hrad užívaný až do nedávna [zřejmě vlivem působení češtiny v období společného státu se mezi českou ale i slovenskou laickou veřejností rozšířil názor že slovenské slovo ,,zámok" je synonymem pro české slova ,,zámek" ]). je zachovalý hradní komplex nacházející se na středním Slovensku v centru města Banská Štiavnica nad náměstím sv. Trojice a Radničním náměstím na úpatí vrchu Paradajs ve výši 630 m. Dnes hrad slouží jako muzeum (součást Slovenského banského múzea). Vstup do areálu je zpoplatněn a je možné jej projít individuálně nebo s průvodcem. Komentovaná prohlídka probíhá vždy každou celou hodinu. Zajímavé jsou viditelné pilíře zakomponované ve vnějších stěnách hlavní budovy hradu, které byly dříve vnějšími pilíři podpírajícími loď kostela, jež byla dnešním vnitřním nádvořím.
K návštěvě města je vhodné si udělat více času, ne náhodou je totiž jeho historická část s množstvím hodnotných památek zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Město patří k nejkrásnějším a nejnavštěvovanějším na Slovensku. Další, avšak méně zachovalý, městský hrad se nachází také v Banské Bystrici.
Opevnění zprvu nejspíše tvořil jen příkop a dřevěná palisáda. Svým charakterem opevněného kostela patřil k fenoménu několika měst obdobného rázu této rudné oblasti. I přes to, že kostel se hřbitovem chránilo opevnění, byl v roce 1442 při útoku Šimona Razgonyiho vypálen. K útoku došlo v důsledku náklonnosti měšťanů k Ladislavu Pohrobkovi, zatímco jágerský biskup byl přívržencem Jagellonců. Další pohromou bylo zemětřesení v roce 1443. V roce 1486 se opevnění poprvé uvádí jako hrad. Ten měl být tvořen již kamennou hradbou, jejíž součástí byla i masivní branská věž, kterou se původně do areálu vstupovalo. Vjezd s padací mříží a svoditým mostem sloužil však jen krátce. Nedlouho po dokončení byl zazděn a nový průjezd vznikl v přistavěném nízkém stavení vedle věže. Hradby se po celém mnohobokém obvodu stavěly najednou, o čemž svědčí mimo jiné i forma kamenické výpravy tzv. Matějova (Matyášova) domu na severu, jenž byl vlastně obytnou věží. K severní hradbě byl přistavěn i kostel sv. Kříže, u něhož stála tzv. Gallova nebo též Písařova bašta. V roce 1493 už stála také Farní (nebo též Kazatelní) bašta v severozápadním nároží, na kterou navazovala budova fary. Za příkopem stávala hranolová věž zvaná Ondřejova bašta, která zřejmě sloužila jako přístupová pevnůstka. Někdy v poslední čtvrtině 15. století a v průběhu 16. století probíhala velkolepá renesanční přestavba farního kostela. Kolem roku 1510 byl vstup do hradu opatřen předbraním v podobě barbakánu, ve tvaru zaobleného klínu, s vlastní nevelkou branskou věží. Městskými účty jsou doloženy úpravy ochozů pro střelné zbraně i rozšíření a prohloubení příkopů v polovině 16. století. Snad také vnější podkova Banícké bašty vyrostla v té době nebo až se stavbou městského opevnění. Teprve po jeho dokončení se městský hrad stal v pravém slova smyslu citadelou. Při přestavbě byla obestavěna loď kostela a na jejím místě vzniklo nevelké vnitřní nádvoří. Po vybudování tzv. Nového zámku v roce 1571 byl pro odlišení starý hrad nazván Starý zámok. Po ztrátě vojenské hodnoty nebylo opevnění příliš udržováno. V roce 1717 došlo k barokní úpravě východní hranolové věže hradu. V roce 1761 postihl hrad požár, jehož následky byly odstraněny pouze částečně. Od 19. století byla fortifikace postupně likvidována a areál se tak otevřel více do města. Hrad sloužil pro potřeby městského archivu, knihovny, městské policie, ale i jako ledovna řezníků či tělocvična. K rekonstrukci hradu došlo před I. světovou válkou a poté v letech 1935-1936. V roce 1947 byla zbořena Mühlsteinova bašta. Od roku 1950 je komplex Starého zámku národní kulturní památkou a v současnosti slouží jako muzeum..